Přeskočit na hlavní obsah

Sinister [90%]

Sinister
http://www.csfd.cz/film/303202-sinister/
http://www.imdb.com/title/tt1922777/

Nevhodný mládeži do 15 let
V kinech ČR od: 01.11.2012 H.C.E.
V kinech SR od: 01.11.2012 Continental

Krimi / Horor / Thriller / Mysteriózní
USA, 2012, 110 min

Režie: Scott Derrickson
Scénář: Scott Derrickson, C. Robert Cargill
Hudba: Christopher Young
Hrají: Ethan Hawke, Juliet Rylance, Vincent D'Onofrio, James Ransone, Michael Hall D'Addario, Fred Dalton Thompson

Originální a kvalitní horor je něco, co se jen tak v poslední době nevidí. Jistě nedávno tu sice byla Chata v lesích, nicméně to byl takový výstřel do prázdna. Jinak se totiž žánr nachází někde v moři předělávek, nekonečných recyklací a plytkých lekaček po kterých nikdo za měsíc dva ani neštěkne. O to víc pak potěší, když se objeví zajímavá látka, která navíc sbírá více než pozitivní ohlasy v zahraničí. A když se navíc dostane do českých kin, aby si ji člověk mohl prohlédnout pěkně, jak se říká, na velkém plátně. 

Ellison Oswalt je slavný spisovatel, který se živí psaním faktuálních knih o nevyřešených případech. Díky jeho investigativní práci však nemá příliš velkou oblibu u policejních jednotek, kterým leze při psaní do zelí. Od svého posledního hitu už však uplynulo deset let a jeho knihy už nejsou tak prodávané jako dřív. Ellison se tak při psaní každé další knihy přestěhuje do městečka, kde se vražda, která je námětem jeho další knihy stala. Tentokrát se ovšem místo přilehlého sousedství, se svojí rodinou nastěhoval přímo do domu, na jehož zahradě byla oběšena celá rodina a nejmladší dítě bylo uneseno. Jak ale zjišťuje, případ záhadného zmizení dítěte a popravy celé rodiny je daleko zamotanější než by se mohlo zdát a Ellison svým soukromým vyšetřováním události spustil do běhu koloběh událostí, který už sám nebude moci zastavit. 


Filmy jako je právě Sinister mě opravdu těší. Na jednu stranu je sice celkem těžké na jejich adresu psát cokoliv negativního, neboť tyto prvky jste ochotni v celkovém dojmu zapomenout. Na druhou stranu je také ale obtížné jej zhodnotit i pozitivně, neboť popisovat veškeré detaily které potěší by zabralo nejeden článek. Je tak kreativně zajímavé vybrat jen hrst aby člověk moc neprozradil a přitom dostatečně nalákal, neboť právě takovéto snímky stojí za návštěvu kina. 

Scott Derrickson se naposledy předvedl před čtyřmi lety s relativně slušným remakem sci-fi klasiky Den kdy se zastavila Země. Podobně velký a opulentní snímek však od Sinister nečekejte. Jedná se o relativně skromný a komorní horor, který těží z klasické premisy rodiny v domě s podivnou historií. Ačkoliv základní nástin děje i další snímkem využívané klasické prvky znějí jako stokrát omílaná klišé, které díky neumětelství tvůrců a snahy vytřískat chechtáky z kde čeho plní kina hnojem (zdravím Paranormal Activity), není tomu tak. Derrickson totiž podobně jako zmíněná Chata v lesích využívá tyto elementy ve svůj prospěch. Na rozdíl od od ní však Sinister netěží z formálního charakteru, spíše nabourává vyprávěcí strukturu a jednoduše si hraje s divákem. 

Toho dosahuje zejména dokonalou atmosférou, která se teplotou studeného potu na vašich zádech dá bez nejmenšího problému srovnat až s takovými klasikami jako je Kubrickův Shining. S tím navíc sdílí další podobnost, kterou je počet vyloženě hororových lekaček. Ty byste totiž ve snímku spočítali na prstou obou dlaní. Prim tu hraje jednoduše a prostě atmosféra. Kameraman Chris Norr totiž spolu s Christopherem Youngem fungují jako jedna jednotka a jejich hra s divákem nemá jednoduše chybu. Když totiž očekáváte přesně to, na co jste zvyklí, oba vás napínají prvky které jsou vám dobře známé, abyste skončili bez kýženého zadostiučinění. Když pak vaše obavy poleví, dostanete direkt přesně z míst, kde už jste čekali, že je vše zažehnáno. 

Co tedy k Sinister říci závěrem? Jednoduše a prostě. I pokud nejsou horory vaše oblíbená forma filmové zábavy a dopřejete si jen jeden za uherský rok, tohle je právě ten po kterém byste měli sáhnout. Nejlépe dokud je ještě v našich kinech. Dlouho tu totiž nebyl snímek, který by se dokázal pyšnit tak hutnou atmosférou od začátku do konce. Co se týče hororů, bývám dost často skeptik a spíše se směji než abych bral děj probíhající na plátně nějak vážně. Sinister u mě ovšem po letech dokázal vyvolat přesně takový efekt jaký by měl podobný druh snímků vyvolávat pokaždé. V kině silně zvýšený tep, husí kůži a neutuchající mráz na zádech. Po cestě domů pak správě nahlodanou psychiku, kdy jste rádi, že se opět ocitáte na dobře známém místě s co největším množství světla. A už jen proto si těch devadesát procent jistojistě zaslouží.  

Tak tohle je pecka. I mé skeptické já jde protentokrát stranou a uznale pokyvuje hlavou. Sinister jako nedávný Cabin in the Woods přináší svěží vítr do poněkud zatuchlých vod hororu, kde v současné době kotví jedna břečka za druhou prokládaná lacinými předělávkami kdysi slavných značek. Když se chce tak to ale jde, o čemž jen přesvědčuje Scott Derrickson se svojí mrazivě atmosferickým hororem, po kterém se rozhodně nebudete cítit ok. Výborná kamera, skvělá hudba, vynikající narace a celkově raketový postup do škatulky top horory. Mikroskopické chyby u takto vybroušeného klenotu milerád přehlédnu.



 Hodnocení: 90%

Koktejl: 
30% Horor jak má být, bez přebytečných kukučů hele tady jsem
50% Mrazivá atmosféra která vás přišroubuje do sedačky
20% Originalita skrze zažité prvky

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Akta Pentagon: Skrytá válka | The Post

Za vlády prezidenta Richarda Nixona se na povrch dostala řádka vládních afér, které pohnuly jak americkou domácí, tak zahraničně politickou situací. Ještě než však propukla aféra Watergate, dostala se do popředí médií aféra ohledně tzv. Pentagon Papers - zveřejnění přísně tajného dokumentu o americkém působení ve válce ve Vietnamu, které nechal zpracovat v roce 1967 ministr obrany Robert McNamara. Zveřejnění údajů v této zprávě otřáslo nejen obyvatelstvem USA ale také základy svobody tisku zakotvené v ústavě Spojených států. A přesně tuhle situaci a její vývoj se pokouší novinka jednoho z největších filmařů přiblížit v novém filmu. Stojí ale tahle lekce z historie za návštěvu?  

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými.