Přeskočit na hlavní obsah

Poslední dny na Marsu | The Last Days on Mars [55%]

Dobrých sci-fi není níkdy dost. Škoda jen, že se jich v distribuci objevuje tak po skromnu. Loni jsme se dočkali poměrně zajímavého ale ve výsledku docela průměrného Europa Report, nicméně loňský rok nabídl také další scifi, které se také pokoušelo svézt na vlně atmosferických scifi, ve kterých někdo zkrátka zemře. Tím filmem jsou Poslední dny na Marsu režiséra Ruairi Robinsona, který byl nominovaný na Oscara za krátkometrážní animovaný snímek  Fifty Percent Grey. Jak se mu povedl celovečerní debut? 

Posádka základny Tantalus na povrchu Marsu už má jen posledních pár hodin do doby, než je po šestiměsíční misi vyzvedne jejich loď a dopraví zpět domů. Během posledních úprav a oprav na stanici však jeden z vědců objeví mikroorganickou anomálii a vydává se ji potají prozkoumat. Když na jeho plán přijde zbytek posádky, je už pro vědce pozdě. Při získávání vzorků padl za oběť při sesuvu půdy. Z vedení mise přichází rozkaz vyprostit z místa nehody tělo astronauta a vyčkat na další rozkazy. Když se však záchranný tým dostává na místo, tělo v propadlině není, stejně jako zmizel další člen posádky, který čekal na místě právě na záchranný tým. Zmatená posádka má stále několik hodin do doby, než pro ně záchranný tým přiletí, když zjistí, že objevený organismus infukuje krev a oživuje mrtvé...

Přiznám se, že mě fascinace zombie tématikou v poslední době začíná lézt už trochu na nervy. Jakoby se tvůrci hororů v posledních letech spoléhali na zombie jako takovou tu jistotu, když jejich kreativita narazí na dno. Nicméně v případě Posledních dní na Marsu mi to překvapivě nevadilo. Jednak těch zombie tam nejsou desítky ale jen postupně skomírající členové posádky a jednak zde hrají takovou roli šedé eminence v pozadí, spíše než že by na ně byl brán přílišný důraz. 

To co totiž film umí prodat docela věrohodně, je tísnivá atmosféra. Jednoduše i přesto, že to celé zavání přílišným kalkulem ze strany tvůrců a některé postavy jako by měli napsané "stereotyp" na čele, to z nějakého záhadného důvodu v rámci čistě béčkových scifek překvapivě obstojně funguje. Jistě, je zde několik zásadních zádrhelů a scenárista by si zasloužil občas za ty boty v prbůěhu filmu vyfackovat, nicméně celý koncept, i když variuje to už několikrát viděné, má něco do sebe. Je možné totiž během hodiny a půl, kterou vám snímek zabere, rozpoznat jasnou inspiraci v klasikách jako Vetřelci nebo Horizont události. Naštěstí snímek navíc nezklouzává k tak obludným rozměrům, jaké předvedly například Duchové Marsu, což je taky poměrně zásadní pozitivum.     


Zkrátka a jednoduše, Poslední dny na Marsu určitě nesednou každému. Jedná se o atmosferický horor z povrchu rudé planety, který má vcelku solidní obsazení, hodně průměrný scénář, ale zase velmi schopného režiséra za kormidlem. Ve výsledku to tak není žádný zásadní filmařský počin, nicméně pokud je vám podobná tématika alespoň trochu blízká, nebo se jen rádi bojíte a máte rádi vesmírnou tématiku, mohli byste Posledním dnům na Marsu dát šanci. Svůj potenciál sice snímek nenaplnil ani zdaleka, nicméně lehce nadprůměrné sci fi je pořád lepší než ta hromada průměrných a podprůměrných hloupostí, kterých se každoročně najde hned několik.     


Liev Schreiber a jeho Horizont událostí střihlý Vetřelci? Není to zase tak špatné, jak by se mohlo zdát. Svůj hororový potenciál sice snímek nezvládá využít naplno, avšak v rámci mezí béčkového sci fi, ve kterém proteče trochu té krve, funguje obstojně.  Během hodiny a půl, kterou ve společnosti Posledních dní na Marsu strávíte, se vám dostane solidní režie, slaboučký scénář, stereotypní postavy a docela solidní obsazení. U tohoto filmu platí více než jinde, že volba je jen na vás. Jen nečekejte zázraky.  
 Koktejl:
25% Horor / Thriller
25% Rudá planeta
25% Boj o přežití
25% Stereotypy 
Poslední dny na Marsu
(The Last Days on Mars)
Sci-Fi / Horor / Thriller
Velká Británie / Irsko, 2013, 98 min

Režie: Ruairi Robinson
Kamera: Robbie Ryan
Hudba: Max Richter
Hrají: Goran Kostic, Tom Cullen, Liev Schreiber, Olivia Williams, Romola Garai, Elias Koteas, Johnny Harris

http://www.csfd.cz/film/318087-posledni-dny-na-marsu/
http://www.imdb.com/title/tt1709143/








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?

Spravedlnost podle Spensera | Spenser Confidential

Na první březnový týden si Netflix nachystal další novinku, která budí pozornost diváků. Svůj nový film totiž pro Netflix natočil komerčně realtivně úspěšný rutinér Peter Berg a do hlavní role tentokrát opět sehnal Marka Wahlberga. Jedná se tak již o několikátou jejich spolupráci v řadě a minimálně to co doposud natočili, stálo vždy za to. Bude z toho i tentokrát úspěch? Producenti Netflixu by rozhodně byli rádi, kdyby se knižní postava z pera  Roberta B. Parkera  dočkala dostatečné popularity, aby si tahle kriminálka vysloužila pokračování, po kterém film v závěru pokukuje. Spravedlnost podle Spensera to ovšem nebude mít jednoduché a záleží, kolik fanoušků si tahle knižní adaptace nakonec na platformě najde...