Přeskočit na hlavní obsah

Muži v naději [65%]


http://www.csfd.cz/film/276933-muzi-v-nadeji/


  • SK název 

    Muži v nádeji

Komedie
Česko, 2011, 115 min

Režie:

 Jiří Vejdělek


Moje osobní averze vůči českým komediím poslední doby je celkem známá. Dávám ji i celkem najevo. Ono berte taky vážně něco, co se neustále opakuje, používá stále stejné archetypy a dějové zvraty. Když už se pak někdo pokusí ze zaběhlé "komedie pro lidi" vybočit, většinou to pak dopadá třeba jako Ulovit miliardáře. Před rokem však prorazil Jiří Vejdělek se svojí komedií Ženy v pokušení. Osobně jsem její údajné kvality na vlastní kůži nezakusil, ovšem v kinech nyní běží jeho další počin, tentokráte zaměřený na mužskou populaci pod názvem Muži v naději. Je tedy o co stát nebo je to jen další česká komedie podle kopíráku?



Ondřej je domestikovaný muž, který udělá své ženě co jí na očích vidí. Ta už je ovšem neustálým stereotypem unavená a toho si všímá její otec, taxikář Rudolf. Se svým zetěm se tak podělí o jeho tajemství úspěšného a dlouholetého manželství plného spokojenosti a rodinné pohody. Tím tajemstvím je nevěra. Ondřej o ničem takovém nechce ani slyšet, jen do momentu, než potká krásnou Šarlotu, která v něm vzbuzuje pocity, o kterých už ani nevěděl, že je má. To celé se navíc podepíše i na jeho manželství které tímto chytá druhý dech. Že by jeho stárnoucí tchán měl přecijen pravdu?



V dnešní době natočit snesitelnou komedii v českých podmínkách je úkol hodný génia. Všemožné vykrádání, opakování dějových linek či naprosté opisování od postav funguje v každé druhé produkci. Ovšem i z tohohle se dá vybruslit s grácií a přitom notně pobavit diváka. Jak tedy použít něco, co už tu bylo a přitom nepůsobit debilně? Jiří Vejdělek na to, zdá se přišel bez cizí pomoci. Stačí se zaměřit na neustále aktuální téma, jakým je třeba nevěra, ale netlačit tak na pilu, jako to dělá konkurence. On totiž uvolněnější humor na téma lidem vlastní funguje více než spolehlivě.



Muži v naději se nesnaží být něčím převratně novým nebo nečekaným, sází hlavně na jednoduchou zápletku (která by mohla vyplnit epizodní roli) rozvitou do osobitého, příjemně odvyprávěného příběhu o nevěře, následcích a životních rozhodnutích. Překvapivě tak v celkem obyčejném balení, které sází na osvědčené motivy a řemeslně standartně zvládnutou formu, funguje daleko více jak uměle vyznívající snímky podobného kalibru. Navíc se nebojí drasticky měnit atmosféru děje.



Divák tak dostává sice až možná velkou sázku na jistotu, která se ovšem nebojí kopírovat zahraniční žánrové motivy a přitom recyklovat osvědčený žánr české komedie posledních let. Upřímné, se slušným nábojem a přitom vlastně oddychové a nenucené. Muži v naději jsou jednou z nejpovedenějších komedií, která u nás vznikla za poslední léta. Možná je to naleštěným obalem, možná je to nenuceným obsahem který v mnoha případech vyvolá upřímný úsměv na rtech nejednoho diváka. Každopádně je to zábavné.

Jiří Vejdělek vypráví o tom, jak je vlastně společensky opovrhovaná nevěra vlastně dobrá pro životaschopné a prosperující manželství. A diváci by měli poslouchat, neboť se obdobnému tématu jako konkurence rozhodl zabývat opravdu stylově. Ne, že by to bylo kdoví jak závratné dílo, ovšem ve světle podobně ražených filmů posledních let Muži v naději působí nenuceně, příjemně a nadmíru zábavně. Slušné herecké obsazení si své role očividně užívá a diváci spolu s nimi. 

Hodnocení
65%






Koktejl :
50 % Nevěra
25 % Nenucený humor fungující téměř na všechny
25 % Sázka na jistotu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Akta Pentagon: Skrytá válka | The Post

Za vlády prezidenta Richarda Nixona se na povrch dostala řádka vládních afér, které pohnuly jak americkou domácí, tak zahraničně politickou situací. Ještě než však propukla aféra Watergate, dostala se do popředí médií aféra ohledně tzv. Pentagon Papers - zveřejnění přísně tajného dokumentu o americkém působení ve válce ve Vietnamu, které nechal zpracovat v roce 1967 ministr obrany Robert McNamara. Zveřejnění údajů v této zprávě otřáslo nejen obyvatelstvem USA ale také základy svobody tisku zakotvené v ústavě Spojených států. A přesně tuhle situaci a její vývoj se pokouší novinka jednoho z největších filmařů přiblížit v novém filmu. Stojí ale tahle lekce z historie za návštěvu?  

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?