Jméno Christophera Nolana dnes patří mezi ty nejzvučnější v Hollywoodu. Stačí se podívat na jeho filmografii zahrnující snímky jako Temný rytíř, Dokonalý trik, Memento nebo třeba Počátek a je hned jasné, proč tomu tak je. Spolu se svým bratrem Jonathanem Nolanem tvoří docela úderné scénáristické duo, které dokázalo vždy přijít se zajímavým nápadem, který pak Christopher přetavil ve filmovou událost roku. A něčím takovým se snaží být i jejich novinka Interstellar, která diváky zatáhne za hranice naší Sluneční soustavy ve snaze o záchranu lidstva. Povedlo se i tentokrát, nebo je Nolanova novinka prvním přešlapem v jeho kariéře?
Lidstvo vymírá. Díky zhoršeným přírodním podmínkám, písečným bouřím a šířícím se nákazám zemědělských zplodin se populace Země radikálně zredukovala a pomalu hladovějící civilizace se marně snaží najít řešení otázky jak zachránit skomírající lidstvo před úplnou záhubou. Jako jediná šance na záchranu se tak jeví vesmírná mise Endurance americké NASA, která hodlá poslat skrze červí díru kousek od planety Saturn vesmírné plavidlo, které se s její pomocí přesune do jiné galaxie, kde jsou potenciálně obyvatelné planety, na kterých by lidstvo po zkáze Země mohlo přežít. Posádku teoretiků dostává na starost kdysi slibný pilot Cooper (Matthew McConaughey), který tak činí především proto, aby zachránil své děti před téměř jistou zhoubou. Jak se ale brzy ukazuje, podobná mise je daleko rizikovější, než by se mohlo na první pohled zdát a i drobná chyba může být tím, co bude znamenat konec lidské civilizace.
Vážně jsem moc chtěl. Chtěl jsem abych byl smeten tím, jak opět nakouknu pod pokličku jednoho z nejlepších filmařů současnosti. Zároveň jsem se ale snažil mírnit svá očekávání, abych nebyl případně příliš vyhypovaný a na moje přijetí snímku to pak nemělo drastické dopady. I tak ovšem musím konstatovat, že jsem z nového počinu svého oblíbeného filmaře velmi na rozpacích a nebál bych se jej označit, alespoň částečně, za zklamání. Nějak se totiž na onu chválu této science fiction výpravy nemohu naladit. Rozhodně ne po téměř třech hodinách v její společnosti.
Problém je totiž už od základu stanovený ve scénáři. Interstellar se totiž snaží být jakýmsi obsáhlým vesmírným blockbusterem s lehce filozofickým přesahem, který na jedné straně možná až příliš čerpá z různých klasik, především pak 2001: Vesmírná odysea, a na straně druhé bere vše možná až příliš přímočaře, zjednodušeně a místy až trochu hloupě. Prostě v momentě kdy začnete trochu přemýšlet nad tím, co se vám vlastně snaží Nolan snímkem sdělit a co se vlastně na plátně děje, celý ten impozantní kinematografický zážitek začíná trpět. Když potom začne snímek vrstvit opakující se motivy, které sice mohly fungovat jednou nesmírně efektivně, ale v repetici pozbývají smysl. Například opakující se nelogické chování některých lidí či nadměrné opakování básně Dylana Thomase, která ač efektivní jednou či dvakrát, napočtvrté ve filmu už trochu otravuje. Zvláště při použití při jedné klíčové scéně, kdy její užití hraničí až s děláním z diváků blbce. Scénář navíc podráží místy nohy i skvělému hereckému ansámblu, kterému vévodí až s dokonalostí hraničící Matthew McConaughey, který zde co chvíli dokazuje proč se v poslední době vyšvihl mezi Hollywoodskou špičku. 
Audiovizuální stránka filmu patří samozřejmě k tomu nejlepšímu, co se v poslední době dostalo do kin, i když vizuální orgie ve vesmíru jaké předvedla třeba také letošní Gravitace Alfonse Cuaróna se tady až na pár scén příliš nekonají. Ona celková uvěřitelnost snímku se snaží hrát na podobnou linku, se kterou operoval třeba pár let starý snímek Dannyho Boylea Sunshine. A na tomto místě by se možná dalo polemizovat, proč právě Sunshine mnoho lidí za klišé a možná až příliš zjednodušované filozofické otázky velká část publika strhala, zatímco Interstellar vynášejí do nebes, byť dělá to samé a v některých momentech ještě daleko okatěji a nuceněji.
Snímek nicméně operuje s vynikající kamerou Hoyte Van Hoytemy a neskutečně silným a atmosferickým soundtrackem Hanse Zimmera, který předvedl jednu z nejlepších kompozic svojí kariéry za poslední roky. Tedy to platí do momentu, kdy vám dojde, že ona povědomost hudebních motivů není náhodná a jedná se opět o vykrádačku hned několika autorů, především pak na mysli hodně vychází práce Philipa Glasse, především pak jeho tvorba k dokumentům Godfreye Reggia. Nebudu ovšem popírat, že se hudba k filmu hodí naprosto dokonale a tvoří pospolu naprosto neskutečně působivý audiovizuální odkaz, který vám v mysli zůstane ještě hodně dlouho. I když se tedy musím přiznat, že na mnoha místech propírané nadšení z IMAXové verze snímku (v tomto formátu je natočena až třetina snímku), se u mě nedostavilo a spíše bych dal přednost, kdyby Nolan zvážil při produkci třeba i Dolby Atmos, které by snímku rozhodně prospělo.
Ve výsledku je tak dojem z novinky Christophera Nolana hodně rozpačitý. Možná jen patřím mezi příliš rýpavé obecenstvo, nebo to bude tím, že tentokrát se prostě další klenot jednoduše nezrodil. Obsáhlá, slušně natočená, výborně ozvučená a skvěle zahraná sci-fi, která ale padá na nevyrovnaném a nepříliš plynule běžícím scénáři, který kombinuje filmařskou genialitu a dokonalost s klišé, stereotypy a hloupostmi které zanechají hořkou pachuť. Naneštěstí ani na svoji poměrně dlouhou stopáž nestíhá toto velkolepé sci-fi nudit a pořád se jedná o tak ojedinělou záležitost, že si vaši pozornost rozhodně zaslouží. Jen nečekejte další výrazný zápis do zlatého fondu světové kinematografie, spíše jen solidně natočený velkolepý blockbuster s filozofickým přesahem, který má do geniality a nápaditosti předešlých filmů tohoto tvůrce trochu dál, než by bylo zdrávo. Pořád je to ovšem v nabídce kin v posledních týdnech víceméně jasná volba. 
Asi budu tentokráte v drtivé menšině, ale i přesto, že patřím k fanouškům Christophera Nolana, odmítám dávat vyšší hodnocení. Tahle téměř tříhodinová velkolepá scifi totiž zkrátka nedosahuje tak výjimečných kvalit, jako předešlé filmy tohoto tvůrce. Skvělá kamera a neskutečně působivý soundtrack Hanse Zimmera (i když je to neskutečně očividná vykrádačka přinejmenším několika skladatelů, především pak Philipa Glasse), výtečná atmosféra a skvělé herecké výkony. Na druhé straně ale také jednoduchost, místy až klišé a především hloupost a bezduché opisování od klasik, které nejde označit za homage. To co zůstane je tak silně nadprůměrné sci-fi, které zanechá rozpačité dojmy. A to je škoda, když se jedná o film takhle významného tvůrce, kterému naprosto herecky vládne Matthew McConaughey.
Koktejl:
20% Vesmír20% Christopher Nolan20% Působivý soundtrack
20% Skvělé herecké výkony20% Hloupost
Interstellar
Sci-Fi / Dobrodružný / Mysteriózní
USA / Velká Británie, 2014, 169 min
Režie: Christopher Nolan
Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan
Kamera: Hoyte Van Hoytema
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Matthew McConaughey, Anne Hathaway, William Devane, Michael Caine, Wes Bentley, Jessica Chastain, Casey Affleck, John Lithgow, Ellen Burstyn, Elyes Gabel, Mackenzie Foy, Topher Grace, Leah Cairns, David Oyelowo, Bill Irwin, Liam Dickinson, David Gyasi, Timothée Chalamet, Matt Damon, Collette Wolfe
Nevhodný mládeži do 12 let
Česko V kinech od: 06.11.2014 Warner Bros. CZ
Slovensko V kinech od: 06.11.2014 Continental
USA V kinech od: 07.11.2014 Paramount Pictures
http://www.csfd.cz/film/227786-interstellar/
http://www.imdb.com/title/tt0816692/
Komentáře
Okomentovat