Přeskočit na hlavní obsah

Sebevražedný oddíl | Suicide Squad [45%]

DC Comics to  rozjezdem svého vlastního rozšířeného univerza myslí vážně, zatím se však jedná o docela kodrcavý start. To co nastartoval poněkud rozpačitě Muž z oceli (byť si pořád stojím za tím, že se jedná o slušný komiksový snímek, zvláště ve světle pozdějších kapitol tohoto rozjetého vlaku) se letos nepovedlo ani trochu zúročit komiksové tutovce Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti. Než se však dobráci sejdou v právě natáčené týmovce tu máme trochu jinou týmovku. Sebevražedný oddíl posbíral smetánku záporáků DC univerza (především pak Batmana) a vytasil se s partičkou zloduchů s cílem zachránit svět před jistou zkázou.  Podařilo se ovšem vymanit ze stínu neúspěchu svého většího bratříčka a i přes velké očekávání fanoušků do kin přivést zajímavou podívanou? 


Když Superman odhalil svoji existenci světu a jeho činy se staly na vládní úrovni docela ožehavým tématem, přichází Amanda Waller (Viola Davis) s případným krizovým řešením. Po několikaletém studiu se jí podařilo dát dohromady seznam těch nejnebezpečnějších zločinců široko daleko. Z nich má v plánu vytvořit speciální jednotku stvořenou pro boj s vylepšenými lidmi a hrozbami, proti kterým je tradiční armáda krátká. Když ovšem v týmu máte ostrostřelce Deadshota (Will Smith) nebo psychopatku Harley Quinn (Margot Robbie) koledujete si o průšvih.

Vážně jsem chtěl Sebevražedný oddíl mít rád. Díky mojí velké oblibě Batmana už od útlého dětství a příběhů ve kterých se objevuje, mám k velké části týmu své osobní sympatie. Přeci jen, Suicide Squad kombinuje některé z nejlepších záporáků, které má nejen Batman, nicméně celé DC, ne-li celý komiksový vesmír. Navíc, účast přislíbil i Joker, tentokráte v modernizované verzi v podání Jareda Leta a to celé v režii osvědčeného režiséra Davida Ayera, který až na nedávnou Sabotáž nenatočil vyloženě špatný film. Co by se mohlo na takovém ideálním scénáři podělat? Hodně věcí, očividně. 

Úplně totiž nechápu, co víc si tvůrci mohli přát. Většina fanoušků jim ležela s každým dalším vypuštěným materiálem u nohou, propagace zvládla generovat daleko větší zájem, jako daleko nákladnější a prominentnější Batman vs Superman a navíc právě Sebevražedný oddíl je komiks o záporácích, co sice táhnou za jeden provaz ve službách dobra, nicméně pořád nezapomínají na to, čím jsou. Jakto, že tedy výsledný film je spíše než slibovanou originální podívanou jen pouhopouhým derivátem všech úspěšných komiksových adaptací posledních deseti let, s minimem vlastních nápadů? Ono je jedna věc, když režisér filmu po premiéře zvolá do publika "Fuck Marvel!" Ve světle jeho filmu to ovšem hraničí až s klinickým pokrytectvím. 

David Ayer totiž kopíruje kde se dá. Ostatně silná inspirace (místy až prachbídné vykrádání) tvorbou právě onoho explicitně označeného Marvelu je tu hmatatelná i pro diváky, kteří do kontaktu s komiksovým filmem přišli asi tak často, jako já s poslední tvorbou Zdeňka Trošky. Nejvíce je to patrné stylizací a zapracováním kultovní hudby i přímo některých scén, či prvků ze Strážců galaxie, či otevřené využití prvků a především pak jedné vizuální propriety z Deadpoola (což je ve výsledku jen podtrženo faktem, kdy je narušena kontinuita záběrů nedůsledností produkce, kdy je právě onen plyšový jednorožec nahrazen balíkem peněz bez jakéhokoliv vysvětlení kdy mělo dojít k záměně jednorožce za balík peněz). Zkrátka je toho tu hodně a čím víc toho máte za poslední dobu nakoukáno, tím víc vás z toho všeho bude bolet hlava. 

To ovšem nemá ani zdaleka na to, co se na vás chystá ve formě Jokera Jareda Leta. Osobně nemám nic proti aktualizaci postavy, pokud ovšem postava zůstane v jádru stejná nebo alespoň věrna nějakým základním definicím postavy či charakteru. Tady ovšem legendárního záporáka příliš nečekejte. Leto spíše působí jako vyšinutý mafián (a majitel či provozovatel striptýzového klubu) s trochu vyhraněnějším stylem oblékání, ale to je tak vše. Děsivost, nápaditost a fantazie, která je pro tuto postavu typická, stejně jako využívání motivů temné fantasy, cirkusu a karnevalu, to tu rozhodně nečekejte (pokud vám ovšem jako právě tento charakterní rys nestačí tetování HaHaHaHa, úsměv na dlani a nápis poškozený přes celé čelo). Postava tedy spíše než jako démonický zloduch s pošahaným smyslem pro humor a nápaditý protivník, působí jako narušený jedinec s nízkým IQ, který díky nevyrovnanému a podivně pojatému hereckému výkonu působí spíše nechutně otravně a rušivě a ten jediný záblesk opravdového Jokera v úplném závěru to vážně nezachrání. 

Bohužel to ovšem není jen jeho případ. Ayer jako by si nevěděl se svým rozmanitým obsazením rady a dost často zapomíná na to, co jeho hrdiny dělá právě tím, čím jsou. Co z toho, že se Margot Robbie v několika momentech přibližuje pro mnoho lidí ultimátnímu ztvárnění postavy z animovaného seriálu Batman z roku 1992, když o pár momentů později byste ji nejradši vyhladili z povrchu zemského. Paradoxně nejslabším článkem z hlavního obsazení (Joker naštěstí tolik prostoru zase nemá) je hlavní záporná postava v podání Cary Delevingne. Dřevěné herectví s místy až hodně mizernými digitálními triky (viditelné nejvíce v závěrečné konfrontaci, který svým build-upem a celým zpracováním ani trochu nepřipomíná opět Strážce galaxie) vás budou strašit ve snech ještě hodně dlouho.

Ten nejzásadnější problém ze všeho je ovšem samotný příběh a scénář. Nejsem si jistý, jestli jsou na vině přetáčky, nicméně místy je trochu problém se vůbec zorientovat v tom, co se vlastně ve filmu děje nebo proč. Ten je navíc segmentován a ostrými střihy štěpen na fragmenty nepříliš obratně vsunutými vizuálními vábidly a flashbacky. Co na tom, že film hned několikrát ve svých divácích vyvolá naději něčeho víc, aby to hned o pár vteřin později rozdupala podivně strukturovaná skladba zahrnujíc flashback. 

Podobně je to pak i s hudební složkou, kde celkem slušné kompozici Stevena Price vydatně napomáhá opravdu obsáhlý výběr těch největších kultovních klasik (Hm, kde je to jen asi napadlo), které do vás film rve vrchem spodem. Což o to když se v úvodních vteřinách rozezní The Animals se svojí největší peckou a rozjede se představovačka hlavních hrdinů, když je zanedlouho zaříznutá tvorba atmosféry novou skladbou a začíná se nanovo. A tohle je opakující se motiv, který vás na ploše dvou hodin začne neskutečně vytáčet. Zkrátka mnoho povyku pro nic, hodně skvělých skladeb ale neskutečně neobratné zacházení s nimi.


A to je ostatně i problém samotného zpracování. Sebevražedný oddíl chtěl být strašně moc něčím novým, originálním, nápaditým a koneckonců i oblíbeným. Je těžké mít ovšem v oblibě něco, co nerespektuje svého diváka ani své předlohy. Pár momentů ve filmu daleko převyšuje zbytek, ale i když se několik momentů je schopno s ledovým klidem postavit se vzpřímeným čelem, ten hloupý a laciný zbytek (některé rekvizity vypadají jak z nízkonákladové divadelní hry kdesi z Horní dolní) táhne celý produkt daleko za hranice průměru. Tohle není vtipné, zábavné ani originální. Těžký průměr který překračuje tu hranici směrem dolů především díky mizerně pojatým postavám, především pak záporačky Enchanress a jednomu z nejhorších zpracování Jokera vůbec. Někomu to možná tak urážlivé nepřijde, nicméně k předloze i komiksovému univerzu mi to přijde jako podobná rána pod pás, jakou byl před pár měsíci Batman vs Superman pro Smrt Supermana a Batman: Návrat Temného rytíře. Krásná ukázka toho, že i relativně nápaditá a zajímavá kampaň může vést k bezhlavému kopírování všeho co se dá ve výsledném filmu. I když to asi DC s vlastním univerzem myslí vážně, řekl bych, že ten vlak právě ujel. Je to škoda. Potenciál tu byl sakra velký.             



David Ayer, aneb jak nás semlela mašinérie. Suicide Squad slibovala originální nápaditý a zábavný komiksový film se záporáckou smetánkou ze stánku DC. To co se ovšem v kinech na diváctvo vyvalilo je těže přeplácaná, nesmyslná a podivně navrstvená snaha o to ve stylu DC vlastním co nejvíce nakopírovat úspěšné věci z komisků od Foxu a Marvelu (toho především). Silná gesta a promluvy jsou sice fajn, nicméně faktem zůstává že tentokrát se někdo hrozně moc snažil fungovat jako takoví Strážci galaxie (vážně strašně moc), nicméně to tam prostě není. Těch několik slušných momentů nezachrání jinak prachbídnou podívanou která nudí a fanoušci komiksu z ní budou značně rozladěni. A to ani nezačínám na adresu Jokera Jareda Leta. 
25% Deadpool
50% Strážci galaxie
5% Několik slušných momentů
20% Oblíbené charaktery bez toho co na nich máte rádi
Sebevražedný oddíl
(Suicide Squad, Jednotka samovrahov)
Akční / Dobrodružný / Fantasy / Sci-Fi / Thriller
USA, 2016, 123 min


Režie: David Ayer
Předloha: John Ostrander (komiks)
Scénář: David Ayer
Kamera: Roman Vasyanov
Hudba: Steven Price
Hrají: Will Smith, Jared Leto, Margot Robbie, Joel Kinnaman, Viola Davis, Jai Courtney, Jay Hernandez, Adewale Akinnuoye-Agbaje, Karen Fukuhara, Cara Delevingne, Adam Beach, Ben Affleck, Jim Parrack, Common, Alex Meraz, David Harbour, Corina Calderon, Ike Barinholtz, Scott Eastwood, Mark Quigley, Amos Stern, Brianna Goldie, Justin Moses
Producenti: Richard Suckle, Charles Roven
Střih: John Gilroy
Kostýmy: Kate Hawley

Nevhodný mládeži do 12 let
Česko V kinech od: 04.08.2016 Freeman Ent.
Slovensko V kinech od: 04.08.2016 Continental
USA V kinech od: 05.08.2016 Warner Bros. US

http://www.csfd.cz/film/266805-sebevrazedny-oddil/komentare/
http://www.imdb.com/title/tt1386697/combined



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Power Rangers: Strážci vesmíru | Power Rangers [35%]

Strážci vesmíru jsou kulturní fenomén, na kterém vyrůstalo hned několik generací dětí v devadesátých letech. Někoho však napadlo, že po mnoha televizních seriálech, které se natáčí do současnosti, je na čase značku představit v novém filmu, který přiblíží v nové verzi zrod těchto ikonických hrdinů. Film si na starosti vzal Dean Israelite, který si před dvěma lety udělal jméno sci-fi snímkem Projekt minulost. Dokázal představit tuhle látku novým i starým divákům ve velkém stylu nebo jsou Power Rangers: Strážci vesmíru první velký průšvih letošního filmového léta?

Ze zákulisí filmu #5 | Největší komerční průšvihy

Vítejte u dalšího dílu nepravidelné rubriky Ze zákulisí filmu, ve které se čas od času pokouším přiblížit události z pozadí filmového průmyslu, které vrhají na filmovou produkci trochu jiné světlo. Poté, co jsme se v minulých dílech podívali na filmy, které nevznikly a některé lidi to možná zamrzelo, se dnes podíváme na zoubek snímkům, které vznikly, nicméně jejich producenti by nejspíše byli rádi, kdyby tomu tak nebylo. V dnešním článku se totiž budu věnovat takzvaným komerčním bombám nebo propadákům, tedy filmům, které díky obrovským nákladům a mizernému komerčnímu výkonu skončily pro studia jako ztrátové, mnohdy i více jak několik desítek milionů dolarů. Pojďme tedy na to. 

Blade Runner 2049 [85%]

Jeden z největších filmových kultů posledních desetiletí hlásí návrat. Sci-fi Blade Runner Ridleyho Scotta se dočkalo přímého následovníka od jednoho z nejvelebenějších režisérů současnosti, které včerejším dnem vstoupilo do českých a slovenských kin. Pro velkou část publika se jedná dokonce o filmovou událost podzimu (ne-li celého roku). Očekávání byla veliká, nicméně už ze začátku je potřeba říct jednu věc. Blade Runner 2049 je filmová pecka, kterou si nebudete chtít nechat ujít, ať už jste fanoušci originálu, či nikoliv.