Přeskočit na hlavní obsah

Ghost in the Shell [75%]

Asijská kinematografie nabízí nespočet kultovních snímků, kterým dnes již téměř náleží statut kulturních artefaktů, které ovlivnily nespočet nejen západních tvůrců a vedly ke vzniku mnoha dalších legendárních filmových děl. Jedním z právě takových snímků je také japonské anime Ghost in the Shell z roku 1995 natočené na motivy díla Masumune Shirowa, které se letos dočkalo americké hrané adaptace. Kolem ní byl již od začátku celkem poprask díky různorodým kontroverzím, především díky obsazení Scarlett Johansson do hlavní role. Nyní ovšem snímek vstupuje do kin a my si můžeme ověřit to hlavní. Stojí tohle nové sci-fi za vaši návštěvu kina? 

Major (Scarlett Johansson) je dalším zázrakem moderní vědy. Ve světě, kde každý člověk využívá moderní biomedicíny a nechává si vylepšovat různé části svého těla všemožnými implantáty, je ona jedinečná. Po nehodě, při které zahynuli její rodiče a ji čekal stejný osud, se vědcům z nadnárodní společnosti Hanka Robotics podařilo zachránit její mozek a implantovat jej do kompletně robotického těla. Nyní, rok po své nehodě, je členkou speciálních policejních složek, které vyšetřují teroristickou aktivitu hackera známého pod přezdívkou Kuze (Michael Pitt)...

Osobně trochu nechápu onu kontroverzi ohledně samotného filmu. Jedná se o americký remake filmu, tedy je víceméně jasné, že kompletní obsazení nebude asijského původu, protože je film taky potřeba trochu prodat jinde, než v jeho původní domovině, že. A Scarlett Johansson v podobných rolích jednoduše hodně lidem sedne, tedy bych tu problém ani za mák neviděl, ať mě klidně kdo chce ukamenuje. Důležitý je dle mého názoru spíše samotný film a to jak funguje, než to kdo se na vás zubí z plakátu půl roku před premiérou. A tohle evropsko-americké obsazení s příměsí Asie jednoduše funguje. 

Nechci tu tvrdit, že bych byl kdovíjaký fanoušek původního filmu z pětadevadesátého, byť mám tuhle tématiku velice v oblibě. Proto mě představa uzemněnějšího zpracování (rozuměj japonská podivnost, se kterou mám tak trochu do dnešního dne problém, optikou podstatně rozdílnějšího západu) velice lákala a musím za mě říci, že režírující Rupert Sanders nezklamal. Díky zástupu filmů, které se původním dílem inspirovaly už sice není jeho nová verze téhle kultovní látky tak objevnou, originální nebo zásadní, přesto se jedná o poměrně svěží vítr do žánru sci-fi, který po hned několika průšvizích v posledních letech slušnou a atmosferickou žánrovku podobně velkolepých rozměrů potřeboval jako pes drbání.           

Zvláště pak, připočteme-li fakt, že se tvůrci nebojí jít s audiovizuální stránkou daleko za hranice běžného blockbusteru. Některé momenty tak doslova lahodí oku, byť příběh místy trochu drhne. Nelahodí však jen oku, hudebně se o tento blockbuster totiž postaral Clint Mansell a přizval si k sobě Lorne Balfea. Jejich výsledná hudební kulisa patří k tomu nejlepšímu a nejpůsobivějšímu za poslední měsíce a dodává filmu tu správnou mrazivou atmosféru ne zrovna optimistické budoucnosti.  

Jak už jsem ale zmínil výše, hlavním problémem filmu je jeho příběhová složka. O to více, pokud jste viděli animovanou předlohu či četli komiks. Sanders a spol sice poměrně osobitě a obratně obrušují hrany podivnosti a šílenosti některých momentů předlohy, bez nich ovšem film v některých momentech postrádá trochu větší spád či nápad. Neoznačoval bych to za vyložený průšvih, přesto by však filmu možná prospělo pár zásahů střihače či trochu větší píle při přípravě scénáře. I přes tyto nedostatky film na druhou stranu získává jakési volnější a přemýšlivější tempo, které není taky vyloženě na škodu.    


Byť se tak tentokrát asi historie nepíše, jedno filmu upřít nelze. Rupert Sanders dotáhl do českých a slovenských kin působivé sci-fi, které sice nezvládá úplně excelovat nebo předvádět něco dříve nevídaného, přesto potěší myslím nejen fanoušky žánru. Zároveň funguje i jako poněkud umírněnější alternativa k animovanému zpracování pro ty, kterým japonská fantazie a divokost zpracování úplně nejde do noty (jako kupříkladu mě). Díky tomu tak nemám důvod, proč tuhle podívanou nedoporučit. Podivné a přitom působivé zpracování téhle látky si vaši pozornost jednoznačně zaslouží.   

Japonská klasika optikou západu. Hraná adaptace Ghost in the Shell je sice v mnohém trochu nevyrovnaná a nedotažená do konce, zároveň ale má atmosféru jako hrom, skvělý hudební doprovod, působivý vizuál a funguje jako vcelku zajímavá a umírněnější varianta jinak celkem divokého animovaného originálu. Pokud vám tedy jako mě není japonská verze úplně po chuti díky divokosti, může vám toto fungovat jako zajímavá alternativa.
30% Cyberpunk
35% Kult optikou západu
35% Roboti, androidi a tak vůbec



Ghost in the Shell
Akční / Drama / Sci-Fi / Thriller
USA, 2017, 106 min

Režie: Rupert Sanders
Předloha: Masamune Shirow (komiks)
Scénář: Jamie Moss
Kamera: Jess Hall
Hudba: Clint Mansell, Lorne Balfe
Hrají: Scarlett Johansson, Michael Pitt, Pilou Asbæk, Chin Han, Juliette Binoche, Takeši Kitano, Rila Fukušima, Kaori Momoi, Chris Obi, Joseph Naufahu, Michael Wincott, Peter Ferdinando, Jutaka Izumihara, Tawanda Manyimo, Julian Gaertner, Pete Teo, Andrew Ng
Producenti: Avi Arad, Steven Paul
Střih: Billy Rich, Neil Smith
Scénografie: Jan Roelfs
Kostýmy: Bart Mueller, Kurt Swanson

Nevhodný mládeži do 12 let
Česko V kinech od: 30.03.2017 CinemArt CZ
Slovensko V kinech od: 30.03.2017 CinemArt SK
USA V kinech od: 31.03.2017 Paramount Pictures

http://www.csfd.cz/film/245635-ghost-in-the-shell/
http://www.imdb.com/title/tt1219827/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Avengers: Endgame

Největší filmová událost posledních let je tady. Završení plánů Marvelu, které začaly v roce 2008 a zároveň také rozuzlení příběhu, který přesně před rokem přišel do kin v Avengers: Infinity War. Ano, Avengers: Endgame dnešním dnem vstupuje do českých a slovenských kin a s ním také konec jedné éry. Je nad slunce jasné, že film samotný bude událost srovnatelná snad jen se závěry těch největších filmových sérií historie. Jak se ale Marvelu podařilo uzavřít celé ty roky budování a dospěl celý ten propojený příběh na pozadí do zaslouženě povedeného konce?

Složka 64 | Journal 64

Severské kriminálky se těší dlouhodobé oblibě a to ať již se jedná o knižní nebo filmové počiny. O sérii Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena to platí dvojnásob. Knižní předlohy už několikátý rok patří mezi žánrové bestsellery a série jejich filmových adaptací zraje s každým dílem. Nyní se do kin vydává již čtvrté pokračování s názvem Složka 64, které se s poměrně aktuálním tématem pokusí navázat na úspěchy dílů předešlých. A pokud vám tahle série doposud unikala, není lepší čas tento nedostatek napravit. 

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room. Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku Wind River z minulého roku?