Netflixu se na letošním superbowlu podařil celkem husarský kousek. Delší dobu očekávaný třetí snímek z univerza Cloverfield, který vznikal pod názvem God Particle. Se divákům představil právě na americkém sportovním svátku. Místo klasického traileru, který vábí dopředu na datum vydání, se jednalo spíše o oznámení, co si diváci mohou po skončení fotbalového finále na službě pustit. Poměrně revoluční využití reklamního prostoru, který každoročně bývá prostorem pro představování těch největších filmových hitů roku a také přehlídkou nákladných reklam. Dříve než tak kdokoliv stihl zareagovat, snímek The Cloverfield Paradox se dostal na Netflix a vy si jej nyní můžete shlédnout v klidu domova. V květnu si jej pak můžete dát i v kinodistribuci.
Země čelí energetické krizi. Zásoby paliva se tenčí a stále se zvětšující populace naší planety nestíhá generovat dostatek energie na udržení současných podmínek života. Vlády všech dominantních politických hráčů se tedy spojí do nového vesmírného programu, který má za úkol na orbitu Země vyslat supermoderní vesmírnou stanici, která se má stát první mimozemskou elektrárnou svého druhu. Obrovský urychlovač částic, kterým chce posádka rozštěpit Higgsův boson, ovšem vyvolává obavy, neboť konspirační teoretikové poukazují na možnost vzniku Cloverfieldova pradoxu, scénáře, kdy je v naší realitě vytvořena trhlina a portály, které mohou znamenat konec lidstva...
Tady ovšem asi důvody k radosti končí. Jistě celá (trochu se zdráhám použití toho výrazu) série Cloverfield drží pohormadě jen velicezlehka. Tam kde první film byl found footage snímkem, který nabízel skvěloua v té době neokoukanou alternativu k filmům o velkých monstrech (že by strčil do kapsy i dva západní pokusy od Godzillu hravě), druhý film byl takovým trochu psychologickým terorem, který se odehrával ve stejném světě. A tu přichází třetí zápis do této kategorie, který nebýt pár hodně nahodilých vodítek, které ne vždy působí úplně přirozeně (čti spíše nikdy), nemá se sérií nic vlastně společného. A ono velké závěrečné vztyčení pomyslného prostředníčku směrem divákům to jen dokazuje. To je ovšem nejmenším problémem celého filmu, bohužel.
Sci-fi snímky odehrávající se na omezeném prostoru vesmírné lodě totiž mívají jednu zásadní výhodu, neboť právě tahle jasná vymezenost prostoru zpravidla pomáhá poměrně výrazně navodit atmosféru a vyždímat tak i z průměrného námětu zajímavý snímek, kterému odpustíte nejeden přešlap. Bohužel ani v takovémto prostředí nezvládá tenhle ambiciozní snímek fungovat. Nad rámec násilného naroubování do této podivné série totiž během hodiny a třičtvrtě nezvládá vytáhnout jediný argument pro to, proč mu právě tento čas vůbec věnovat.
To co se totiž pokouší jakýmsi způsobem skloubit filmy jako Život, Horizont událostí a z části také klasiky jako Vetřelec, je ve výsledku podivné, trestuhodně nezajímavé, ale především nudné a příliš hloupé. Díky tomu, že nefunguje atmosféra filmu, nefunguje ani vzájemná dynamika posádky. Člověk si tak pak více všímá toho, jako fyzika a vzájemné souvislosti filmu ve výsledku působí naivně, stupidně a hlavně nesmyslně. To že máte hromadu známých tváří nezakryje fakt, že The Cloverfield Paradox je prachsprostě jen hodně hloupé a nezajímavé sci-fi béčko, které nemá absolutně co nabídnout a jedinou jeho šancí na úspěch ej právě poněkud odvážný marketingový trik, který s filmem Netflix předvedl, a jeho napojení na o několik tříd lepší předchůdce v rámci stejného univerza.
To co se totiž pokouší jakýmsi způsobem skloubit filmy jako Život, Horizont událostí a z části také klasiky jako Vetřelec, je ve výsledku podivné, trestuhodně nezajímavé, ale především nudné a příliš hloupé. Díky tomu, že nefunguje atmosféra filmu, nefunguje ani vzájemná dynamika posádky. Člověk si tak pak více všímá toho, jako fyzika a vzájemné souvislosti filmu ve výsledku působí naivně, stupidně a hlavně nesmyslně. To že máte hromadu známých tváří nezakryje fakt, že The Cloverfield Paradox je prachsprostě jen hodně hloupé a nezajímavé sci-fi béčko, které nemá absolutně co nabídnout a jedinou jeho šancí na úspěch ej právě poněkud odvážný marketingový trik, který s filmem Netflix předvedl, a jeho napojení na o několik tříd lepší předchůdce v rámci stejného univerza. 
Tady zkrátka nemá smysl moc se rozepisovat nad tím, co se na filmu stalo špatně. Tady je totiž špatně skoro všechno a i přes potenciál a zajímavé obsazení bych těžko hledal důvody, proč filmu vůbec šanci dávat. Jednolitá hloupost, která nezvládá zabavit, nudí a násilná nucenost je po chvíli otravná až to bolí. I vedle roky staré konkurence tahle podívaná působí úsměvně a nedotaženě. Tenhle ten kousek si můžete v klidu nechat ujít a oni zásadního nepřijdete.
Hloupé, nudné a těžce nezajímavé sci-fi, které se pokouší za pomoci pár známých tváří vykouzlit záhadou opředenou kopírku podstatně lepších filmů naroubovanou hrubými záplatami na sérii podstatně lepších filmů. Už dlouho tu ovšem nebyl film, který by takhle trestuhodně se svými plány ztroskotal. Vyjma originálně pojatého distribučního plánu v zahraničí tahle novinka nemá absolutně čím zaujmout a vy ji můžete s ledovým klidem vynechat.
The Cloverfield Paradox(God Particle, Cloverfield Station)
Horor / Mysteriózní / Sci-Fi / Thriller
USA, 2018, 102 min
Režie: Julius Onah
Scénář: Oren Uziel, Doug Jung
Kamera: Daniel Mindel
Hudba: Bear McCreary
Hrají: Daniel Brühl, Elizabeth Debicki, Aksel Hennie, Gugu Mbatha-Raw, Chris O'Dowd, John Ortiz, David Oyelowo, Ziyi Zhang
Producenti: J.J. Abrams, Lindsey Weber
Střih: Alan Baumgarten, Matt Evans
Scénografie: Doug J. Meerdink
Česko V kinech od: 03.05.2018 CinemArt
Slovensko V kinech od: 03.05.2018 CinemArt SK
Komentáře
Okomentovat