Přeskočit na hlavní obsah

Já, Tonya | I, Tonya


Tonya Hardingová vstoupila začátkem devadesátých let do dějin, nicméně ne tak, jak asi původně zamýšlela. Nadějná sportovkyně, která celé své mládí obětovala krasobruslení, byla na vrcholu své kariéry zastíněna Nancy Kerriganovou, na kterou naplánovala s pomocí svého manžela násilnou pomstu. Během období kvalifikace na olympijské hry v Lillehammeru objednala zločince, který měl její největší sokyni z reprezentace nadobro odstranit. Nakonec z toho bylo jen ošklivé zranění nohy, které Karriganovou nevyřadilo jen přibrzdilo a z Olympijského klání se tak stal otevřený souboj dvou es americké reprezentace... 
Tonya (Margot Robbie) se rozhodla, že i ve sportu, kterému vládnou peníze a prestiž, chce být vítězkou, byť její rodina patří do společenské spodiny. Osobitý přístup, či neochota brát si se soupeřkami servítky ji vynesla z ničeho až téměř na samotný vrchol, ke kterému chyběl už jen kousek. V cestě jí ovšem stála kolegyně z americké reprezentace, se kterou byli dlouhodobě na ostří nože. A tak se ji jednoho dne rozhodla nadobro odstranit z cesty... 

Skutečný příběh, jenž je základem pro tuto filmovou novinku je jen těžko uvěřitelný. Dokazuje, že když člověk něco moc chce, bývá často ochotný jít přes mrtvoly, byť na to v tomhle případě naštěstí nedošlo. Pro filmové zpracování se ovšem i tak jednalo o poměrně zajímavou látku, byť bylo jasné, že se v mnohém bude jednat o podobný snímek, jako dva roky staré sportovní drama o osobité gymnastce The Bronze, které hrálo na podobné noty. Filmový příběh Tonyi Hardingové se ovšem mohl opřít o v současné době populární Margot Robbie v hlavní roli, stejně jako Allison Janney a Sebastiana Stana (který si mimo jiné střihl důležitou roli i ve zmíněném The Bronze). Herecký potenciál tedy ve filmu byl, stejně jako poměrně zvláštní skutečný příběh. Výsledek je ovšem i přesto spíše rozpačitý. 

Jedním z důvodů pro tenhle výsledek je režijní vedení Craiga Gillespieho, který už v případě Noci hrůzy a výrazněji pak v nové verzi příběhu "dokonalé bouře" Do posledního dechu ukázal, že příliš neumí pracovat s atmosférou, byť pro to má v podstatě ukázkový materiál. I když tak Já, Tonya hned v několika momentech nabízí poměrně originální pojetí některých scén a hraje si s vyprávěním příběhu (což jen umocňuje takový trochu nadsazený přístup k celé problematice), které jen umocňuje zvolenou formu přednesu celé události divákům, nějaká výraznější atmosféra či soudržnost tomuto dvouhodinovému filmu chybí. Spíše tak působí jako sled událostí, na jejichž konci je jedna ošklivě zlomená končetina, jedna zničená kariéra a jeden doživotní zákaz dělat sport, který pro někoho je celý svět. 

Zároveň se ale nedá jednoduše izolovat to, kde je ten zásadní problém filmu. Já, Tonya totiž nepůsobí vyloženě špatným dojmem, jen zkrátka nenabízí nic, co by vás chytlo nebo vtáhlo do příběhu. Těch několik zajímavých momentů a skrz na skrz slušné herecké výkony v tomto případě nejsou vše a i když se všichni zúčastnění snaží, na více jak průměrné sportovní drama s nekorektní složkou to zkrátka není. 

Jsou-li tak sportovní filmy vaší slabinou, či máte rádi dramatizaci popularizovaných zpráv z médií, v době kolem Olympijských her se jedná o poměrně slušný příspěvek, který těží především  z absurdnosti předlohové látky a slušného hereckého ansámblu, žádné velké věci ale film nepředvede. Já, Tonya je tak spíše než dalším špičkovým sportovním portrétem spíše slušně natočenou ale ničím příliš zajímavou nebo výraznou podívanou. Pro sportovní fandy jasná záležitost, pro nezaujaté ale nabízí film příliš málo argumentů pro to aby se mu vyplatilo dát šanci. Všudypřítomný humor, absurdita a solidní herci tenhle snímek na dvě hodiny zkrátka neutáhnou dále jak do slabého nadprůměru.       

    

Sportovní drama na motivy absurdního skutečného příběhu, které ve dvou hodinách, co vám v kině zabere, nabídne humor, slušné herecké představitele a neurvalost, se kterou operovala tak maximálně Melissa Rauch v The Bronze. Na svoji délku ovšem nenabízí nic výrazněji zajímavějšího nebo nového na to, aby se tahle dvouhodinka dokázala prosadit vedle daleko nápaditějších nebo lepších sportovních portrétů. 
Já, Tonya
(I, Tonya, Ja, Tonya)
Životopisný / Drama / Sportovní

USA, 2017, 119 min

Režie: Craig Gillespie
Scénář: Steven Rogers
Kamera: Nicolas Karakatsanis
Hudba: Peter Nashel
Hrají: Margot Robbie, Sebastian Stan, Mckenna Grace, Allison Janney, Paul Walter Hauser, Julianne Nicholson, Bojana Novakovic, Bobby Cannavale, Caitlin Carver, Catherine Dyer, Joshua Mikel, Cara Mantella, Jason Davis, Jason MacDonald, Anthony Reynolds, Ricky Russert, Luray Cooper, Jan Harrelson, Daniel Thomas May
Producenti: Margot Robbie, Steven Rogers, Bryan Unkeless
Střih: Tatiana S. Riegel
Scénografie: Jade Healy
Kostýmy: Jennifer Johnson

Nevhodný mládeži do 15 let

Česko V kinech od: 01.03.2018 Bontonfilm CZ
Slovensko V kinech od: 01.02.2018 Bontonfilm SK
USA V kinech od: 08.12.2017 Neon

https://www.csfd.cz/film/541651-ja-tonya/
http://www.imdb.com/title/tt5580036/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Akta Pentagon: Skrytá válka | The Post

Za vlády prezidenta Richarda Nixona se na povrch dostala řádka vládních afér, které pohnuly jak americkou domácí, tak zahraničně politickou situací. Ještě než však propukla aféra Watergate, dostala se do popředí médií aféra ohledně tzv. Pentagon Papers - zveřejnění přísně tajného dokumentu o americkém působení ve válce ve Vietnamu, které nechal zpracovat v roce 1967 ministr obrany Robert McNamara. Zveřejnění údajů v této zprávě otřáslo nejen obyvatelstvem USA ale také základy svobody tisku zakotvené v ústavě Spojených států. A přesně tuhle situaci a její vývoj se pokouší novinka jednoho z největších filmařů přiblížit v novém filmu. Stojí ale tahle lekce z historie za návštěvu?  

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?

Chicagský tribunál | The Trial of the Chicago 7

Díky opět se zpřísňujícím opatřením a všeobecné situaci nejenom ve filmovém průmyslu je osud očekávaných filmových hitů zatím neznámý. Velké letní filmy se odsouvaly prvně na podzim, poté na příští rok s nadějí, že situace se dramaticky zlepší. Není to ovšem problém jen velkých blockbusterů ale také umělecky hodnotnějších filmů, které pomýšlejí na nějaké to ocenění začátkem příštího roku. Jedním z takových byl i hvězdně obsazený příběh na motivy skutečných událostí z tvůrčí dílny Aarona Sorkina Chicagský tribunál , který od Paramountu v červnu koupil Netflix aby jej v půlce října nabídly svým předplatitelům. A byl to od nich zatraceně dobrý tah...