Přeskočit na hlavní obsah

Dylan Dog: Dead of Night [35%]



http://www.csfd.cz/film/234817-dylan-dog-dead-of-night/


Režie:

 Kevin Munroe

Hudba:

 Klaus Badelt


Komiksové filmy táhnou. Alespoň si to myslí Hollywoodská studia a přichází se solidním zástupem filmů podle kreslených hrdinů každý rok. A ať již jsou jejich kvality jakékoliv, většinou se okolo nich točí poměrně velká spousta peněz. Chvíli trvalo než se studia rozhodla zabřednout i do evropských komiksů a vyslat do distribuce nějakou odpověď na americké patrioty.  Tou první větší vlaštovkou se pokusil být italský komiks Dylan Dog, respektive jeho filmová adaptace. Jak to tedy s touhle nízkorozpočtovou adaptací s ex-Supermanem v hlavní roli dopadlo?


Dylan Dog je soukromým detektivem, který se živý sledováním nevěrných manželů a pořizováním důkazů proti nim. V minulosti však byl speciálním vyšetřovatelem zvoleným pro vyšetřování zločinů mezi nemrtvou částí obyvatelstva New Orleans. Je nucen navrátit se z důchodu, který si zvolil po smrti své přítelkyně, díky sérii vražd napříč různými rasami obyvatel, které souvisejí se zmizelým artefaktem, který může svému majiteli zajistit rozhodující prvek v případné válce, ke které se schyluje. Dylanův asistent, který se stane jednou z obětí se však navrací v podobě zombie a objevuje svět nemrtvých, který existuje souběžně s tím naším.



Z pohledu neznalého komiksové předlohy, může znít hlavní zápletka snímku jako koncentrát brakových záležitostí smíchaný jako pomyslný dort od pejska a kočičky. Přeci jen, pohybujeme se tu v béčkových vodách, ať se to již autoři snaží zamaskovat sebevíc. Přítomnost známějších tváří ( Ruth, Stormare, Diggs) tu totiž má jen sloužit jako prvek, odvádějící pozornost od faktu, že celý snímek od začátku až do konce je levnou variací na stokrát viděné. Nenapomáhá tomu ani fakt, že efekty a kompletní masky vypadají jako z dob Buffy, přemožitelky upírů.


Takovýchto filmů pochybných kvalit je tu ročně několik desítek, ovšem ne každý si hraje na sofistikovanou zábavu. Dylan Dog se totiž snaží tvářit jako typický badass nářez zaseknutý v devadesátých letech, ovšem oproti například nedávným Loosers nebo A-Teamu mu to nevěříte ani minutu. Co naplat, že jsou některé sekvence povedené a některé dialogy vyvolají šibalský úsměv na tváři, když jich je na celou hodinu a tři-čtvrtě opravdu málo. Nezachraňuje to ani hudba Klause Badelta, ani rádoby oldschoolové zpracování.


Dylan Dog tak končí jako vcelku nudná a nezajímavá směsice hororových prvků, komediálních podtónů a rádoby seriozní adaptace komiksu, která se prostě nepovedla. Ačkoliv se totiž tvůrci silně inspirovali v kinematografii devadesátých let, nepovedlo se jim to namíchat tak, abyste jim to alespoň částečně věřili. Bohužel, potenciál tam byl.

Dylan Dog, soukromý detektiv zaseknutý v devadesátých letech zatímco doba okolo něj se už pohnula trochu jinam. Neplatí to však jen o hlavním hrdinovi ale o celém snímku. V celku nudný mix komedie a hororu v komiksovém balení totiž míchá koktejl s prošlou lhůtou trvanlivosti, který je nestravitelný snad i pro zapřísáhlé příznivce předlohy. Známé tváře se tak snaží jen odvrátit pozornost od toho, že tohle se zkrátka nepovedlo. 

 Hodnocení
35%




Koktejl :
20 % Nuda
30 % Efekty jak z Buffy
25 % Hra zblbněte si svého diváka
25 % Promarněná šance

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Akta Pentagon: Skrytá válka | The Post

Za vlády prezidenta Richarda Nixona se na povrch dostala řádka vládních afér, které pohnuly jak americkou domácí, tak zahraničně politickou situací. Ještě než však propukla aféra Watergate, dostala se do popředí médií aféra ohledně tzv. Pentagon Papers - zveřejnění přísně tajného dokumentu o americkém působení ve válce ve Vietnamu, které nechal zpracovat v roce 1967 ministr obrany Robert McNamara. Zveřejnění údajů v této zprávě otřáslo nejen obyvatelstvem USA ale také základy svobody tisku zakotvené v ústavě Spojených států. A přesně tuhle situaci a její vývoj se pokouší novinka jednoho z největších filmařů přiblížit v novém filmu. Stojí ale tahle lekce z historie za návštěvu?  

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?