Přeskočit na hlavní obsah

50/50 [85%]


http://www.csfd.cz/film/264993-50/
http://www.imdb.com/title/tt1306980/

Drama / Komedie
USA, 2011, 99 min

Režie:

 Jonathan Levine


Je tu konec roku a s ním každoroční přesun od čistě blockbusterového léta k trochu ambicioznějším a hodnotnějším snímkům. Ne že by se jich během zbytku roku hned několik neurodilo, spíše však studia tlačí své hodnotnější snímky právě v této době, kdy se začíná rozbíhat Oscarová sezona, která vyvrcholí 26. února v Kodak Theatre, kde se koná již 84. ročník udílení cen akademie. A zrovna 50/50 patří mezi snímky, které by alespoň nějakou nominaci pro sebe mohly urvat. Není to jen obvyklou zbraní snímků toužících po cenách, tedy utrpení člověka, často díky rakovině nebo jiné zákeřné nemoci. Je to hlavně díky tomu, že film i přesto, že je ze značné míry výpovědí člověka, který si tím vším prošel, je to jeden z nejosobnějších snímků v distribuci za poslední měsíce.  
   
Adam je se svým životem relativně spokojený. Má stálou práci v rádiu, má za přítelkyni krásnou malířku a i přesto, že vše není úplně ideální, nestěžuje si. V poslední době ho však trápí bolesti zad. Překvapením pro něj však je, když mu doktor oznámí, že jeho bolesti způsobuje zhoubný nádor na páteři. Pro 27 letého  Adama to není zrovna příjemným překvapením. Jeho šance na přežití jsou u tohoto typu nádoru 50 na 50. Adam nastalou situaci bere daleko statečněji než jeho okolí. V momentě kdy však začne vnímat, co rakovina s lidmi dělá, začíná si uvědomovat, že dosavadní styl jeho života potřebuje změnu. Jeho jedinou obavou však je, jestli na to už není pozdě.


Ono, útočit na diváka rakovinou není zrovna originální tah. Pro akademiky to je lákadlo, pro herce výzva ale pro diváka většinou nic moc objevného a zábavného. Proto je hlavně fajn to, že se tvůrci 50/50 od tohohle částečně oprostili a místo aby se věnovali trápení samotnému, kladou důraz na dopad na osobnost člověka a jeho okolí. V podstatě tu prim hraje Adamovou vyrovnávání se s faktem, že už by všechno nemuselo zrovna být ok. I když tak děj jede v podstatě přesně podle zaběhnutého rámce, jeho okolí obsahuje hned několik stereotypních archetypů postav a vývoj je značně předvídatelný, divák se jednoduše nenudí. Film totiž nesází jen na depresivní stránku nemoci a jejího dopadu, šikovně využívá nemoci i k pozitivněji laděným momentům, které ačkoliv místy laškují s infantilností, nikdy hranici dobrého vkusu nepřekročí.


Tohle navíc vynikne v druhé půli, kdy nejen, že se příběhu povede  diváka konečně vtáhnout do atmosféry osudu Adama, ten si ale také začne uvědomovat i jiné možnosti a dopady jeho jednání v trochu větším měřítku. Opět předvídatelné a částečně klišé, ovšem nějak jsem se nepřistihl při tom, že by mi to vadilo. Možná to bylo délkou filmu, možná to bylo prostě tím, že ačkoliv jednotlivé prvky jsou v rámci mezí ok, jejich výsledná kombinace v závěru prostě funguje. Přičtěte si k tomu zajímavou hudbu a ne až tak okoukané tváře a máte jeden z nejpříjemnějších filmů letošního roku, který dokáže oslovit téměř každého.

Adam má rakovinu. V 27 letech ne zrovna příjemné vyhlídky. 50/50 je i přes auru ne příliš zajímavého snímku jedním z nejpříjemnějších překvapení letošní sezony. Osobitě odvyprávěná sonda do hlavy mladíka nemocného vzácným druhem rakoviny je vtipná ale i mrazivě chladná zároveň. Skvělá hudba a fakt, že se jedná z části o příběh založený na skutečných událostech jen podkreslují fakt, že i stereotypní příběh a stokrát omletá zápletka se dá přepracovat v dojímavý příběh plný emocí.  


Hodnocení
85%




Koktejl :
20 % Stereotyp
30 % Rakovina
30 % Humor
10 % Deprese
10 % Lékařská marihuana 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Joker

Jen málokterá komiksová postava je tak ikonická, jako jeden z nejznámějších záporáků z komiksového univerza Joker, který desítky let zatápí především Batmanovi. Na filmová plátna se tento psychopatický klaun dostal již v několika podobách, v aktuální novince Joker se na jeho zrod zkouší režisér Todd Phillips podívat z trochu jiného úhlu. A ať už si myslíte, že je v dnešní době už překomiksováno nebo ne, tenhle ten kousek by vám rozhodně neměl utéct. Veškerá ta šuškanda okolo filmu, jenž si odbyl premiéru na festivale v Benátkách má totiž svoje opodstatnění. Tohle totiž není váš běžný komiksový flák pro celou rodinu... 

Tenkrát v Hollywoodu | Once Upon a Time in Hollywood

Quentin Tarantino se vrací do kin se svým devátým filmem. Hvězdami nabitý snímek Tenkrát v Hollywoodu se vydává do hlavního města amerického filmu v roce 1969, kdy byla na obzoru hrůzná událost, za kterou stál Charles Manson. Trochu jiný pohled na události ze skutečného světa se v další ódě na filmové klasiky let minulých pokusí Tarantino představit divákům se své skoro tříhodinové novince točící se okolo upadající kariéry velké filmové a televizní hvězdy... A vynést nějaký konečný verdikt nad jeho devátým filmem se ukázalo jako docela obtížný úkol.