Přeskočit na hlavní obsah

Dárce | The Giver [45%]

Včerejším dnem vstoupila do kin dlouho dobu připravovaná adaptace knihy Loise Lowreyové Dárce, kterou se Jeff Bridges snažil do kin dostat už pěkných pár let. Ovšem až nyní se mu ji podařilo zrealizovat. Jím produkované dobrodružství, ve kterém si střihl také titulní roli, právě tím, že o několik let zaspalo svoji dobu trpí nejvíce. Více už v samotném článku. 

Lidstvo v budoucnosti žije v nenaplněné utopii. Vše, co nás jako lidi odlišovalo, rozdělovalo, či vymezovalo, bylo pro dobro komunity odstraněno. Lidé jsou zbavování těch jednotlivých rozdílností a rozdělováni do předem přiřazených rolí, které mají za úkol udržet celý koloběh uměle řízeného života neustále v pohybu. Jeden z generace je však vždy vybrán pro nelehký úkol - být tzv. příjemcem informací, člověkem, který jako jediný ponese informace dávno minulé a zapovězené. A právě tento úkol je nyní na na Jonasovi (Brenton Thwaites), který byl vybrán na tento post, aby nahradil Dárce (Jeff Bridges). Jak se ovšem čím dál tím více seznamuje s tím, co je lidstvu odebíráno vládnoucí vrstvou a jak zbytek lidí v komunitě žije v nevědomosti, rozhodne se podniknout kroky k tomu, aby tento koloběh dělající z lidí poslušné loutky narušil. 

Je docela obtížné, najít bod kde vlastně začít. Onen problém, jenž jsem naznačil v úvodu je totiž fakt, že Dárce přišel zkrátka příliš pozdě. V dnešní době, kde podobný koncept nenaplněné utopie či dystopie zkoumá hned několik populárních filmů a filmových sérií pro mladé (stačí se podívat na Divergenci nebo Hunger Games), přijde podobná látka trochu vyšeptalá. Ono i podobné téma kontroly společnosti či kontroly lidský emocí skrze vládnoucí vrstvu už zkoumala i řada filmů v nedávné minulosti, kde se na mysli vybavují například filmy jako nedoceněné Equilibrium. A to nás právě přivádí k situaci, jaké čelil nedávno blockbuster John Carter. I když se totiž jedná o adaptaci látky, která všem konkurenčním filmům předchází, její filmová adaptace přišla natolik pozdě, že právě konkurence, jenž čerpá z originálu inspiraci, film ve většině ohledů zastiňuje. 

Naneštěstí to ovšem není jediný problém, kterým Dárce trpí. Tím co mě osobně vadilo zdaleka nejvíce, bylo vcelku mrzké zpracování. Celý motiv kontrastu barevného světa a černobílého sice nebyl úplně naškodu (i když jej daleko efektivněji zpracoval například Gary Ross v Městečku Pleasantville), vše ostatní ale trochu pokulhávalo. Některé scenérie v závěru sice byly velmi příjemné, však ledabylou výpravu a lacině vyhlížející vizuály jen tak něco nenapraví.   

A v tom je problém, neboť lacině nevypadá jen vizuální stránka filmu, která je podpořena místy docela hodně rušivou kamerou, ale také herecké výkony. Ono, když ve filmu máte dva herce honosící se oceněním Oscar za herecký výkon, člověk by tak nějak čekal herecké výkony na úrovni, nicméně onen nekonzistentní výkon u většiny zúčastněných je právě díky tomu dvojitá škoda. Faktem je že za to může z velké části nevyvážený a nepříliš umně vystavěný scénář, avšak nepotěší to i tak. Obzvláště otravná je Katie Holmes a popravdě jsem měl i problém s tím, protrpět tam podivně vyjukanou Meryl Streep, která jindy se zahráním podobného charakteru nemá nejmenší problémy. Naopak vyloženou pochvalu si zaslouží Odeya Rush, která na rozdíl od ostatních ani na moment nevystoupí z vymezených hranic jejího charakteru a v jejich rámci se pohybuje neskutečně obratně a je příjemné sledovat, jak právě ona se vypořádává s emocionální bouří, co v ní vyvolává postupné nabývání lidskosti skrze hlavního hrdinu.

Nejvýraznější průser je ovšem bezesporu režie Phillipa Noyceho. Ten totiž těžce nezvládá udržovat atmosféru, kterou naznačuje, a napětí mu také není zrovna vlastní. O pochybném hereckém vedení a podivně nasnímaných dialozích ani nemluvě. Naopak značnou část filmu zachraňuje opět špičkový hudební doprovod, o který se postaral Marco Beltrami. Je fakt, že jeho příjemně strukturovaná atmosferická kompozice většinu času nahrazuje to, co film sám nezvládá a i v závěru (který je snad tím nejvýstavnějším příkladem konceptu deus ex machina za poslední dobu) přidává oné emocionálnosti na závažnosti. Navíc hlavní motiv, jenž sehrává svoji roli i v samotném příběhu, je více než líbivý a do puntíku padnoucí. 

Ve výsledku je tak Dárce poměrně podivným snímkem. Dá se předpokládat, že si svoje publikum najde, které na jeho adresu bude pět slova chvály. Pokud ovšem máte nakoukáno několik podobných snímků, či prohlédnete onu slupku silně emocionálního utopického dramatu, kterou se film snaží divákům nastavit, zbude vám jen docela prázdný snímek těžící z populárních témat. Nic víc. Těch pár pozitiv a zakonzervovaných emocí je sice docela příjemných (onen náhled na lidstvo v jeho světlé i stinné stránce  kupříkladu, který by se ovšem dal ukázat v daleko větším a exaktnějším kontrastu), nicméně ne natolik, aby vytáhlo film z hlubin průměru. Na druhou stranu je to pořád lepší, než když se vás o emocích a o tom jak jsou důležité snaží učit jinačí populární teen materiály posledních let. 


Dárce je docela podivným pokusem, jehož největší chybou je, že nepřišel dříve, Stejně jako John Carter je nyní zastíněn konkurencí, která by ho v přímém srovnání jinak rozcupovala na hadry. Mrzká kamera, ještě o něco horší režie a těžce nevyrovnané herecké výkony podtrhují velmi slabě vystavěnou hlavní ideu, která byla v posledních x letech prozkoumána a zpracována jinde lépe. Noapk mezi těch pár pozitiv které se dají na snímku najít, patří rozhodně alespoň snaha tohle téma prodat, hudební doprovod Marca Beltramiho a velmi příjemný herecký výkon Odeyi Rush. Své diváky si film ovšem, řekl bych, najde.          
 Koktejl: 
30% Emoce
20% Teen romance
30% Failed Utopia
20% Revolta
Dárce
(The Giver, Darca)
Sci-Fi / Drama
USA, 2014, 89 min

Režie: Phillip Noyce
Předloha: Lois Lowry (kniha)
Scénář: Robert B. Weide, Michael Mitnick
Kamera: Ross Emery
Hrají: Jeff Bridges, Brenton Thwaites, Alexander Skarsgård, Taylor Swift, Meryl Streep, Odeya Rush, Cameron Monaghan, Katie Holmes, Emma Tremblay

Nevhodný mládeži do 12 let
Česko V kinech od: 11.09.2014 Bioscop
Slovensko V kinech od: 11.09.2014 Magic Box
USA V kinech od: 15.08.2014 The Weinstein Company

http://www.csfd.cz/film/238053-darce/
http://www.imdb.com/title/tt0435651/






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Power Rangers: Strážci vesmíru | Power Rangers [35%]

Strážci vesmíru jsou kulturní fenomén, na kterém vyrůstalo hned několik generací dětí v devadesátých letech. Někoho však napadlo, že po mnoha televizních seriálech, které se natáčí do současnosti, je na čase značku představit v novém filmu, který přiblíží v nové verzi zrod těchto ikonických hrdinů. Film si na starosti vzal Dean Israelite, který si před dvěma lety udělal jméno sci-fi snímkem Projekt minulost. Dokázal představit tuhle látku novým i starým divákům ve velkém stylu nebo jsou Power Rangers: Strážci vesmíru první velký průšvih letošního filmového léta?

Dunkerk | Dunkirk [85%]

Christopher Nolan má v dnešním hollywoodu postavení asi jako málokdo. I kdyby totiž tenhle brit točil drama o výrobě mouky, asi by to pořád byl jeden z nejočekávanšjích filmů roku.  Díky svojí filmografii, kde doposud nemá špatný film, si totiž může tak trochu diktovat, co vlastně chce dělat a našlo by se jen málo filmových producentů, kteří by mi na jakýkoliv jeho film nedali peníze. Po komiksu a sci-fi, kterým se věnoval posledně, se nicméně rozhodl vydat do válečné vřavy a v jeho novince Dunkerk se vydává do stejnojmenného francouzského městečka, které se stalo dějištěm hned dvou významných událostí během druhé světové války. A jedné z nich, hromadné evakuaci britských vojsk pod kódovým označením Operace Dynamo, se věnuje jeho nový film. Jak si jeden z nejzajímavějších mainstreamových tvůrců poradil s těžkým válečným filmem? 

Ze zákulisí filmu #5 | Největší komerční průšvihy

Vítejte u dalšího dílu nepravidelné rubriky Ze zákulisí filmu, ve které se čas od času pokouším přiblížit události z pozadí filmového průmyslu, které vrhají na filmovou produkci trochu jiné světlo. Poté, co jsme se v minulých dílech podívali na filmy, které nevznikly a některé lidi to možná zamrzelo, se dnes podíváme na zoubek snímkům, které vznikly, nicméně jejich producenti by nejspíše byli rádi, kdyby tomu tak nebylo. V dnešním článku se totiž budu věnovat takzvaným komerčním bombám nebo propadákům, tedy filmům, které díky obrovským nákladům a mizernému komerčnímu výkonu skončily pro studia jako ztrátové, mnohdy i více jak několik desítek milionů dolarů. Pojďme tedy na to.