Přeskočit na hlavní obsah

Oculus [75%]

Ročně se do kinodistribuce dostane hned několik hororů. Tenhle žánr je v posledních letech zkrátka oblíbený a tak se producenti snaží najít co chvíli látku, která by jim vydržela nejméně na několik dílů. O snižování nákladů formou Found-Footage, která už většině lidí (včetně mě samozřejmě) leze už nehorázně krkem, ani nemluvě. O originalitě pak nemůže být moc ani řeč. A koneckonců ani předmět dnešního článku, horor Oculus, té originality také moc neposbíral. Přesto si vaši pozornost zaslouží. 

Kaylie (Karen Gillan) a Tim (Brenton Thwaites) byli jako malí svědky tomu, jak jejich otec umučil a zabil jejich matku. A tak zatímco Tim skončíl poté, co jej v sebeobraně zastřelil, v ústavním léčení, Kaylie pokračovala dál svým životem. Po desíti letech se však Tim vrací na svobodu a nalézá Kaylie posedlou tajemným zrcadlem, které to podle ní vše způsobilo. Tim se ji snaží pomoct a přesvědčit o tom, že je to jen konstrukt, který si vytvořila, aby nemusela akceptovat pravdu o svém otci, který byl psychopat. Když se ovšem zůčastní malého rituálu za zničením zrcadla, který jeho sestra připravila, začne si uvědomovat, že to je právě on kdo trpí sebeklamem...   

Jak jsem již naznačil úvodem, Oculus rozhodně není nijak originálním hororovým počinem. Využívá snad veškerých stereotypů tohoto žánru - trpící zvířata, divně se chovající příroda, posedlé předměty a lidi, duchové, zkrátka všechno tu je. Dokonce i relativně odříznutá rodina v celkem uzavřeném prostoru. A i přesto nabízí Oculus jednu věc, která ho odlišuje od konkurence. Zkrátka totiž funguje bez potřeby uchylovat se k lekačkám na každém rohu. 


V rámci oné hodiny a třičtvrtě, kterou vám film zabere, totiž režisér Mike Flanagan buduje takovou nepříjemnou atmosféru, která má blíže než ke klasickému hororu spíše k takovému psychothrilleru. Celou podivnost situace navíc dokresluje rozdílností hledisek postav, které vtahují diváka do oné hry co je vlastně realita a co je jen iluze. V prvné půli je tak docela možné, že i divák si nebude jist, co se vlastně děje. Ne že by ovšem film čekal, ten hned od prvních minut dopuje atmosféru, která vás nepřejde ani po závěrečných titulkách.   


Oculus zkrátka není nijak převratným hororem, ovšem pracuje více než dostatečně s elementy, které si vypůjčuje ze skript klasického hororu. Fakt, že se místo lekaček uchyluje k vyvolávání mrazu v zádech spíše nepříjemnou atmosférou a zároveň omezuje grafické násilí, je jen k dobru. Hudebně navíc podkresluje celou nepříjemnost docela solidní soundtrack, který vás nenechá ani na chvíli vydechnout. 


Hledáte-li tak alternativu ke všem těm paranormalním aktivitám a všelijakým jiným  hororům, kde se teenageři natáčí, jak je mysteriozní síla vyvražďuje jednoho po druhém, Oculus je docela dobrá volba. Příjemně nepříjemný horor, který díky své délce naštěstí nestíhá nudit a navíc staví na poměrně známých motivech, které využívá bezezbytku. 


Oculus nabízí to, co není v žánru hororu v posledních letech zase tak častým jevem. Bez uchylování k lekačkám a found footage staví spíše na příjemně nepříjemné atmosféře. Což o to že je těžce neoriginální a ze skript hororu kopíruje snad úplně vše, když to pohromadě funguje jako zase dlouho nic. Pokud jsou horory vaše parketa, rozhodně dejte Oculusu šanci. Ten nepříjemný pocit vás ovšem nepřejde ani po konci závěrečných titulků... 
 Koktejl: 
30% Atmosféra
40% Na pomezí hororu a psychothrilleru
30% Posedlost


Oculus

Horor / Mysteriózní
USA, 2013, 104 min

Režie: Mike Flanagan
Scénář: Mike Flanagan, Jeff Howard
Kamera: Michael Fimognari
Hrají: Karen Gillan, Katee Sackhoff, Brenton Thwaites, James Lafferty, Rory Cochrane, Annalise Basso, Garrett Ryan, Katie Parker, Miguel Sandoval

http://www.csfd.cz/film/331353-oculus/
http://www.imdb.com/title/tt2388715/







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Akta Pentagon: Skrytá válka | The Post

Za vlády prezidenta Richarda Nixona se na povrch dostala řádka vládních afér, které pohnuly jak americkou domácí, tak zahraničně politickou situací. Ještě než však propukla aféra Watergate, dostala se do popředí médií aféra ohledně tzv. Pentagon Papers - zveřejnění přísně tajného dokumentu o americkém působení ve válce ve Vietnamu, které nechal zpracovat v roce 1967 ministr obrany Robert McNamara. Zveřejnění údajů v této zprávě otřáslo nejen obyvatelstvem USA ale také základy svobody tisku zakotvené v ústavě Spojených států. A přesně tuhle situaci a její vývoj se pokouší novinka jednoho z největších filmařů přiblížit v novém filmu. Stojí ale tahle lekce z historie za návštěvu?  

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?