Přeskočit na hlavní obsah

Ze zákulisí filmu #5 | Největší komerční průšvihy

Vítejte u dalšího dílu nepravidelné rubriky Ze zákulisí filmu, ve které se čas od času pokouším přiblížit události z pozadí filmového průmyslu, které vrhají na filmovou produkci trochu jiné světlo. Poté, co jsme se v minulých dílech podívali na filmy, které nevznikly a některé lidi to možná zamrzelo, se dnes podíváme na zoubek snímkům, které vznikly, nicméně jejich producenti by nejspíše byli rádi, kdyby tomu tak nebylo. V dnešním článku se totiž budu věnovat takzvaným komerčním bombám nebo propadákům, tedy filmům, které díky obrovským nákladům a mizernému komerčnímu výkonu skončily pro studia jako ztrátové, mnohdy i více jak několik desítek milionů dolarů. Pojďme tedy na to. 


Dříve, než se pustím do rozebírání některých z největších filmových komerčních průšvihů historie by bylo možná ve zkratce dobré říci, jak vlastně tyhle počty fungují. Přesná čísla vám jen tak někdo nedá, nicméně existují jistá pravidla, podle kterých se Hollywoodské počty více či méně řídí. Než se ovšem film dostane do kin, aby jej mohli diváci navštívit, musí jej někdo za nějaký rozpočet natočit. Jako příklad použijme snímek Spider-Man 2 Sama Raimiho z roku 2004, který měl udávaný rozpočet 202 milionů dolarů (v částce není zohledněna inflace). Co se pod touto částkou tedy skrývá? Předně jsou to práva na postavy a samotný příběh (20 milionů dolarů) a scénář samotný (10 milionů dolarů). V momentě kdy je tohle hotové se rozjíždí produkce, která zpravidla spolyká největší část filmového rozpočtu. Do těchto nákladů jsou zahrnuty finanční prostředky pro producenty (15 milionů dolarů), režiséra (10 milionů dolarů) a také honoráře hereckého obsazení (30 milionů dolarů). Do této části spadají také náklady na samotné natáčení, ve kterých jsou zahrnuty také honoráře filmového štábu (45 milionů dolarů). V momentě kdy je film dotočen se přesunuje do fáze postprodukce, která spolyká další velkou část celkového rozpočtu. Spadá sem především střih a speciální efekty (65 milionů dolarů) a hudba a zvuková stránka filmu (5 milionů dolarů). Dále ještě musíme připočítat také honorář pro skladatele hudby, v tomto případě Dannyho Elfmana (2 miliony dolarů). 

Pokud si ovšem myslíte, že tam výdaje na film končí, jste šeredně na omylu. Film je sice hotový, nicméně je třeba jej taky nějak prodat aby se na něj lidi hnali v co možná největších houfech. A tady přichází první zlomový bod, neboť ona cena za marketing filmu se do oficiálních nákladů nezapočítává a tak není vždy úplně známo, kolik studia ve filmu ve skutečnosti celkem utopila. A to málokdo přizná skutečnou sumu a mnohdy to jsou nemalé sumy. V případě třináct let starého Spider-Mana 2 to bylo 75 milionů. Tak si třeba představte, na kolik musela skutečně vyjít marketingová masáž Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti, kde jen produkční rozpočet vyšel na 250-300 milionů. 

To ovšem ještě není všechno, co je třeba vzít v potaz. Ono totiž druhou, neméně důležitou informací je fakt, že ne veškeré výdělky se studiu vrací. Jsou zde také tzv. režijní náklady, které docela dramaticky hýbou s čísly. Prvním z těchto nákladů spadá produkci, která se vypočítává zhruba ve výši 15% celkových nákladů produkce. Druhými jsou marketingové režijní náklady, které se pohybují v úrovni 10% celkových nákladů na marketing. A zapomenout nesmíme také na distribuci, která si z filmu bere okolo 30% ze zisků vybraných od kinařů. Připočtěte si pár procent pro kinaře samotné a máte docela velký kolos nákladů, který dokáže potopit i relativně úspěšné produkce. Vrátím-li se totiž k filmu Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti (ať už si o jeho kvalitách myslím cokoliv), ten vydělal v kinech udávaných 873 milionů dolarů. Kolem 250-300 milionů byl jeho rozpočet, ve výši minimálně 100-150 milionů dolarů se pak pohybovala suma za marketing (u podobných filmů se částka pohybuje ve výši od třetiny až po polovinu celého rozpočtu filmu). Vypočítejte si výše zmíněné srážky a z na první pohled relativně úspěšného filmu mířícího za miliardou dolarů máte ne až tak úspěšný blockbuster. Není proto divu, že některé velkofilmy v téhle pokročilé filmové matematice prostě neobstojí a skončí v propadlišti dějin hluboko v červených číslech (Taková Kleopatra z roku 1963 by mohla vykládat, i přes fakt že byla komerčně nejúspěšnějším filmem roku, díky vysokým nákladům na produkci a marketing filmu skončila stejně v mínusu). Pojďme se tedy podívat na ty nejnešťastnější.


Za jeden z těch vůbec nejméně úspěšných filmů je považován snímek Ostrov hrdlořezů. Dobrodružná podívaná z roku 1995 měla předpoklady pro úspěch, nicméně produkci od začátku provázely problémy s produkcí samotnou, přepisy scénáře, dotáčky a přeobsazování. Byť si film vysloužil smíšené přijetí u diváků, nebyly to jeho největší problémy. Produkční firma Carolco Pictures ve výsledku díky filmu vyhlásila bankrot a pirátská tématika se na dalších několik let v důsledku filmu vytratila z kin a navrátili ji tam až Piráti z Karibiku. Ostrov hrdlořezů svojí pouť v kinech zakončil s mrzkými 18 miliony dolarů při rozpočtu 98 milionů byla odhadovaná ztráta (bez nákladů na marketing) v době uvedení kolem 97 milionů (se započtením inflace a části marketingových nákladů 137 milionů). Byť z filmu tato částka dělá dodnes nejvíce ztrátový film všech dob, není takto na výši Ostrov hrdlořezů sám. 

Už před jeho premiérou se v podobných výšinách (když započteme inflaci) pohybovalo hned několik filmů. Už v roce 1980 šel do kin snímek Nebeská brána, který dodnes platí za jednu z nejvíce katastrofických produkcí. Režírující Michael Cimino nebyl schopný dodržet natáčecí termíny, díky čemuž se nejen délka filmu natáhla ale i jeho náklady výrazně vzrostly. Produkci navíc doprovázela negativní publicita díky událostem na place a údajnému týrání zvířat. Když se film nakonec dostal do kin, téměř o něj nebyl zájem a nevydělal ani desetinu svého udávaného rozpočtu. Díky zdrcujícím recenzím se navíc na film přitiskla nálepka jednoho z nejhorších filmů vůbec, která zpečetila osud tohoto velkolepého westernu. Po započtení inflace se tak ztráta filmu odhaduje na 118 milionů dolarů, což je ještě o osm milionů více, než do té doby panující šampion komerčních průšvihů, historický snímek Pád říše římské, jehož ztráta se odhaduje v dnešní hodnotě na 110 milionů dolarů. Nebeská brána ale na špici nezůstala dlouho osamocena, hned o rok později ztroskotala náboženská válečná agitka Inchon, jejíž ztráta se odhaduje po započtení inflace na 101 milionů dolarů.     

Nebyly to ovšem jen filmy před Ostrovem hrdlořezů. S tím jak se na přelomu tisíciletí jal Hollywood šponovat rozpočty do nebeských výšin vzrostlo logicky i procento filmů, které v téhle komerční ruletě úplně neobstálo. Ještě v roce 1999 šel do kin snímek Vikingové s Antonio Banderasem ( v originále The 13th Warrior). Historický blockbuster, který se začal natáčet v roce 1997 pod názvem Eaters of the Dead měl ovšem poněkud problematickou cestu na svět, jelikož se ani jeden z prvních sestřihů filmu testovacímu publiku nelíbil. Ve výsledku to znamenalo to, že John McTiernan (Smrtonosná past, Predátor nebo Poslední akční hrdina) byl odejit z režisérské pozice a nahradil ho sám autor předlohy, spisovatel Michael Crichton. Následovaly dotáčky, přestříhání filmu který dostal nový konec a nový soundtrack. Filmu to ovšem příliš nepomohlo, neboť díky problematické produkci se náklady vyšplhaly na 160 milionů dolarů. Výsledky v kině by tak musely být podstatně větší, aby se tahle produkce zaplatila. Není tedy divu, že film skončil více jak sto milionů dolarů v mínusu, dnes po započtení inflace se pohybuje jeho odhadovaná ztráta (podle toho z kterých zdrojů vycházíte) někde mezi 150-180 miliony dolarů. Byť tedy přesné čísla známy nejsou, je dost možné, že filmu Vikingové právem náleží místo mezi těmi úplně největšími průšvihy filmové historie. 


Jak jsem ale psal výše, kolotoč komerčních průšvihů se do té doby teprve rozjížděl, neboť nové tisíciletí přineslo každoročně nové uchazeče na místo v žebříčku. Hned o tři roky později se totiž do kin dostal snímek Pluto Nash s Eddiem Murphym. Vesmírná taškařice o hazardu a zločinu se nejenom že nesetkala s diváckým pochopením, nebyl o ní především zájem. Při 100 milionovém rozpočtu se filmu z kin nepodařilo více jak sedm milionů. Po započtení inflace se tak jeho ztráta odhaduje na 128 milionů dolarů. 

V roce 2005 se pak nezadařilo hned dvěma snímkům, které katastrofálně propadly v kinech. Nejprve vyhořel akční dobrodružný snímek Sahara s Matthewem McConaugheym, od kterého se čekaly velké věci a nakopnutí série, přišla ovšem tak akorát ztráta, která se po započtení inflace vyšplhala k částce mezi 98-120 miliony dolarů. O několik měsíců později se pak dostal do kin snímek Stealth: Přísně tajná mise, od kterého se čekaly neméně velké věci. A neméně smutně tahle produkce dopadla. Odhadovaná ztráta téhle nákladné akční podívané se k dnešnímu dni odhaduje na 118 milionů dolarů po započtení inflace Ostatně identickou ztrátu museli snést producenti snímku Pevnost Alamo, který napříč hvězdnému obsazení u díváků nezabodoval o rok dříve a pro studio byl celkem nepříjemnou ránou, která se především ani divákům co ji viděli nelíbila. 

Několik dalších let se vyrojilo hned zástup dalších propadáků, žádný z nich však ve ztrátách nepřekročil hranici sta milionů. Byť tomu byli třeba hodně blízko jako například komedie Božský Evan, xXx: Nová dimenze, Poseidon nebo neskutečně průšvihový film Lovci dinosaurů, který se natáčel i u nás. U něj produkční firma zkrachovala už během postprodukce, což se odrazilo výrazně i na výsledném filmu a jeho komerčním neúspěchu (ztráta po započtení inflace nějakých 74 milionů dolarů).


Další skutečně velký komerční průšvih přišel pak v roce 2011 a předznamenal tak desetiletí s největší saturací komerčních průšvihů vůbec (a to ještě více jak tři roky jsou před námi). Řeč je o animovaném snímku Máma mezi Marťany od Simona Wellse v produkci Roberta Zemeckise. V historii hned několik animovaných filmů kolosálně ztroskotalo - Titan A.E. (ztráta po započtení inflace 138 milionů), Final Fantasy: Esence života (127 milionů dolarů) nebo Planeta pokladů (113 milionů dolarů). Všechny tyto snímky ovšem tahle animovaná knižní adaptace překonala, jelikož se její odhadovaná ztráta po započtení inflace pohybuje někde mezi 108 a 153 miliony dolarů. Byl to ovšem jen začátek. 

Hned v roce 2012 přišla ambiciozní adaptace knih Edgara Rice Burroughse John Carter: Mezi dvěma světy, která měla odstartovat sérii filmů na motivy kultovního příběhu, kterým se inspirovalo nejedno filmové vesmírné dobrodružství. Diváci na to ovšem neslyšeli, produkce navíc utopila neskutečné peníze jak za samotný film (odhaduje se až 300 milionů dolarů), tak za jeho propagaci. Výsledek? Jeden z nejtrestuhodnějších průšvihů, který by dokázal potopit nejedno studio, kdyby jej nevyprodukoval Walt Disney. I přes ne zrovna malé výdělky v kinech se ztráta snímku odhaduje mezi 129 a 209 miliony dolarů po započtení inflace. To už je slušná pálka. Kdo si ovšem myslel, že bude na pár let zase klid o podobně velkolepých průšvihů, ten se spletl. 


Rok 2013 totiž nabídl hned čtveřici blockbusterů, kterých ztráty překročily hranici sta milionů dolarů po započtení inflace. Snímky R.I.P.D. – URNA: Útvar Rozhodně Neživých Agentů (94-118 milionů dolarů), Osamělý jezdec (98-195 milionů dolarů) i Jack a obři (88-109) v kinech vyhořeli a stali se těžce ztrátovou produkcí, podobně jako ještě později tentýž rok se to povedlo problematické adaptaci japonského příběhu 47 róninů s Keanu Reevesem. Velkolepá produkce utrpěla několikanásobné přetáčky a přepisování scénáře během natáčení, což vedlo k výraznému zpoždění filmu. Ten když se pak do kin nakonec dostal, nikoho moc nezajímal ani tak a znamenal pro studio odhadovanou ztrátu ve výši 154 milionů dolarů. 

V posledních letech se pak přes metu dostala už jen další čtyři filmy, byť pár připravovaných premiér má našlápnuto také docela solidně. Těžce vyhořely filmy Země zítřka (ztráta se odhaduje až na 152 milionů dolarů), nová verze populárního příběhu Pan (taktéž až 152 milionů dolarů) a také další příběh sourozeneckého dua Wachovských Jupiter vychází (až 120 milionů dolarů). Vyhořela i nová verze Ben Hura, které ztráty se odhadují až na 120 milionů dolarů. Zatím posledním nováčkem v této ne zrovna pozitivní kategorii filmů se ztrátami přes sto milionů je loňská rodinná podívaná Monster Trucks, kteréžto ztráty se odhadují na 115 milionů dolarů.  

Jak je tedy vidět, natočit ambiciozní film a prodělat přitom nejenom kalhoty může být v některých případech docela zatracený oříšek. Zvlášť když do filmu cpete peníze vrchem spodem. A způsobem, jakým se rozjela tahle desetiletka, se máme ještě na co těšit. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Power Rangers: Strážci vesmíru | Power Rangers [35%]

Strážci vesmíru jsou kulturní fenomén, na kterém vyrůstalo hned několik generací dětí v devadesátých letech. Někoho však napadlo, že po mnoha televizních seriálech, které se natáčí do současnosti, je na čase značku představit v novém filmu, který přiblíží v nové verzi zrod těchto ikonických hrdinů. Film si na starosti vzal Dean Israelite, který si před dvěma lety udělal jméno sci-fi snímkem Projekt minulost. Dokázal představit tuhle látku novým i starým divákům ve velkém stylu nebo jsou Power Rangers: Strážci vesmíru první velký průšvih letošního filmového léta?

Blade Runner 2049 [85%]

Jeden z největších filmových kultů posledních desetiletí hlásí návrat. Sci-fi Blade Runner Ridleyho Scotta se dočkalo přímého následovníka od jednoho z nejvelebenějších režisérů současnosti, které včerejším dnem vstoupilo do českých a slovenských kin. Pro velkou část publika se jedná dokonce o filmovou událost podzimu (ne-li celého roku). Očekávání byla veliká, nicméně už ze začátku je potřeba říct jednu věc. Blade Runner 2049 je filmová pecka, kterou si nebudete chtít nechat ujít, ať už jste fanoušci originálu, či nikoliv.