Přeskočit na hlavní obsah

Jen bůh odpouští | Only God Forgives [45%]

Nicolas Winding Refn je člověk, který se pomalu dostává do podvědomí filmových fanoušků po celém světě. Dánský režisér se vypracoval přes sérii kriminálek na pozici zajímavého talentu, který přivedl pár nápaditých snímků, jako kupříkladu biografický snímek Bronson s Tomem Hardym v hlavní roli. Tím nejdůležitějším snímkem v jeho kariéře je však dva roky stará artová lahůdka Drive. Snímek nejen, že konečně potvrdil prvoligový status Ryana Goslinga, způsobil poměrně slušný poprask i mezi diváky. Očekávání z další spolupráce těchto dvou tedy byla na místě a od snímku Jen bůh odpouští se čekaly velké věci. Jak ale ve skutečnosti tahle záležitost dopadla?


Pomsta, to je to jediné na čem záleží. Julian je jedním z nejvýše postavených dealerů drog v Bangkoku. Spolu s bratrem a dašlími udržuje svoji síť v bezproblémovém chodu. Tedy do dne, kdy je jeho bratr zavraždí jednu z místních prostitutek. Policie s vyšetřovatelem Changem v čele dovede na místo otce zavražděné. Chang díky svým nevybíravým praktikám dovolí otci pomstít svoji dceru. Tím však spustí do běhu koloběh událostí které ani sám není schopný předvídat. Do Bangkoku totiž přilétá matka bratrů, která chce po Julianovi, aby vraha svého bratra vypátral a zabil. Když zjistí, že měl tu možnost a pomstu nevykonal, rozhodne se jednat jinak. 

Pro dnešek začnu poněkud jinud. Cliff Martinez je prostě frajer. I když mu totiž tentokrát nepomáhají devadesátkové taneční kreace, bravurně zvládá snoubit hned několik hudebních stylů a jeho téměř až schyzofrenní ale z drtivé části minimalistický hudební doprovod je tím opravdu nejlepším, co snímek nabízí.  A právě s tou různorodostí přichází to, co je ten největší problém snímků. Refn se ve svém výtvoru natolik vzhlédl, až se v něm ztratil. 

Upřímně, určitá úroveň sebevědomé vizuální onanie je u Refna poměrně běžná. Povrchní snaha dosáhnout svého maximální obrazovou stylizací byla právě jeden z těch bodů, který hrál pro režisérův osobitý styl. V Jen Bůh odpouští je to ale poprvé, co tento element hraje proti němu. Na ploše necelé hodiny a půl totiž v konečném důsledku dostáváte jakýsi slepenec mnoha motivů, mnoha témat který se snaží působit jako silně artová vytříbená podívaná, která však sklouzává až příliš často k sebeparodii a k parodování žánru artového filmu jako takového. A to je něco, co i s přimhouřenýma očima ignorovat nelze.

Jen Bůh odpouští je totiž taková rádoby hodně umělecká snaživka, která si někde po cestě na filmová plátna vypěstovala schyzofrenii. Když si totiž hned v několika momentech očekávaného snímku tvůrce zvučného jména vzpomenete na klasiku z čekého rybníčku Byl jednou jeden polda III - Major Maisner a tančící drak je něco ukrutně špatně. A není to jen záležitostí těch lidí okoli, dokonce i Gosling ve svém druhém dějství minimalistického herectví ala Drive není ani zdaleka stoprocentní. Určitě mi to bude vyčítáno, nicméně protentokrát nehodlám ze snímku dělat ani o trochu víc, než ve skutečnosti je. Nejsem Bůh abych odpouštěl. 

Aha, tak takhle teda zase ne. Nebudu lhát, že je pro mě snímek více než zklamáním. To co jsem zatím viděl od Refna zatím viděl, se mi líbilo. Osobitý režisér, který se nebojí jít proti proudu a svoji autorskou vizi dokáže udržet od začátku do konce. V případě Jen bůh odpouští se ale trochu přepočítal. Do extrému zahnaná, přehnaně umělecká záležitost, která díky hodně proměnlivému charakteru končí hodně daleko za očekáváními. Vizualní podmanivost přichází vniveč, herecké výkony pak u některých účastníků připomínají až parodii na artové filmy. Možná jsem se jen ve snímku spletl. Možná ale Refn nabral až příliš sebevědomí a ve svých vlastních možnostech se ztratil natolik, že ani jeko skalní fanoušci jednoduše nemohou dál. Tak snad to příště dopadne, Nicolasi.
Koktejl:
34% Bangkok
33% Barvičky
33% Extrém v mnoha ohledech


Jen Bůh odpouští
( Only God Forgives, Len Boh odpúšťa )
Thriller / Krimi / Drama
Thajsko / USA / Francie / Švédsko, 2013, 90 min

Nevhodný mládeži do 15 let
V kinech ČR od: 06.06.2013 H.C.E.
V kinech SR od: 06.06.2013 Continental

Režie: Nicolas Winding Refn
Scénář: Nicolas Winding Refn
Kamera: Larry Smith
Hudba: Cliff Martinez
Hrají: Ryan Gosling, Kristin Scott Thomas, Yayaying, Tom Burke, Vithaya Pansringarm, Gordon Brown

http://www.csfd.cz/film/288711-jen-buh-odpousti/
http://www.imdb.com/title/tt1602613/





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Akta Pentagon: Skrytá válka | The Post

Za vlády prezidenta Richarda Nixona se na povrch dostala řádka vládních afér, které pohnuly jak americkou domácí, tak zahraničně politickou situací. Ještě než však propukla aféra Watergate, dostala se do popředí médií aféra ohledně tzv. Pentagon Papers - zveřejnění přísně tajného dokumentu o americkém působení ve válce ve Vietnamu, které nechal zpracovat v roce 1967 ministr obrany Robert McNamara. Zveřejnění údajů v této zprávě otřáslo nejen obyvatelstvem USA ale také základy svobody tisku zakotvené v ústavě Spojených států. A přesně tuhle situaci a její vývoj se pokouší novinka jednoho z největších filmařů přiblížit v novém filmu. Stojí ale tahle lekce z historie za návštěvu?  

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými.