Do českých a slovenských kin přichází další Hollywoodské znásliňování historického tématu. Tentokrát si zaoceánští tvůrci vzali na paškál historickou látku o zkáze starořímského města Pompejí, které v roce 79. zničil výbuch sopky Vesuv. Na starost si ho vzal tvůrce téměř všech dílů videoherních adaptací Resident Evil, Paul W.S. Anderson, který si historickou látku vyzkoušel před třemi lety s filmem Tři mušketýři. Jak jeho výlet do říše římské dopadl?
Milo, přezdívaný Kelt (Kit Harington), byl jako malý svědkem vyvraždění svojí rodiny a celého svého kmene na území dnešní británie římskými vojsky. Těm velel senátor Corvus (Kiefer Sutherland). Nyní po letech je Milo jako otrok doveden do Pompejí, kde má při oslavě vinobraní stanout v aréně proti místnímu šampionovi Atticusovi (Adewale Akinnuoye-Agbaje). Jeho souboj se ale nečekaně zkomplikuje v momentě, kdy se do něj zakouká dcera starosty Pompejí, Cassia (Emily Browning), pro kterou si do Pompejí přijel sám Corvus. Nemluvě o tom, že nedaleká sopka se hlásí čím dál tím více o slovo. Vinobraní se však nesmí přerušit aby Pompeje neupadly v nemilost Říma a celého impéria.
Uff. Ono, musím říci, že nakonec Pompeje nebyly tak zlé, jak jsem z počátku čekal. Ano, čekat něco převratného od Paula W.S. Andersona by bylo hodně naivní a tak jsem do sálu vcházel s jistým střízlivým očekáváním. Zvláště po nepříliš lákavých trailerech. A popravdě jsem byl nakonec docela překvapen, jak průměrný a snesitelný snímek nakonec je.
Na to, že se jedná o vykrádačku v podstatě všeho možného, od Titaniku až po Gladiátora, ty necelé dvě hodinky solidně rychle utečou a nebýt neskutečně přepáleného finále, které podtrhuje vše špatné na snímku, mohl bych tento velkofilm nazvat i zábavnou podívanou. To by ovšem nesměl Anderson místy zklouzávat až k filmařskému amaterizmu a herecká skvadra překvapiě známých tváří by nesměla předvádet jednolitou plochou mizérii, ze které vyčnívá pouze Haringtonův sixpack a Sutherlandovo šlapání si na jazyk. Film totiž nabízí neskutečně ploché postavy, které považují klišé a stereotyp za svůj denní chleba. Díky tomu je tak film přeplněný prázdnými dialogy a neskutečně kýčovitou hlavní příběhovou linkou, o které nesmíte moc přemýšlet.
Paradoxně navíc, ono finále, ve kterém by Anderson měl rozpoutat ono digitální peklo a ve kterém se ukáže onen marketingový potenciál filmu, je dle mého nejslabší částí snímku. Docela nekvalitně digitální sopka totiž místo fyziky funguje pouze tak, aby doplňovala proud příběhu a nelogičnosti v rámci děje eskalují do docela humorných výšin. Samozřejmě patos nesmí chybět.
Zkrátka a jednoduše, Pompeje jsou hloupý, naivní a těžce neoriginální snímek, který však docela baví, ať už úmyslně nebo svoji absurdností a výrazným spoleháním na klišé a stereotypy, či mrzkými hereckými výkony. Pokud navíc necháte mozek u dveří a půjdete si užít jen jednu historickou akci, ve které si to příroda vyřeší sama, nebude to pro vás úplná prohra. Ačkoliv je totiž na snímku mnoho špatného, nemůžu říci, že bych se nebavil nebo litoval ztraceného času, jako tomu bylo v jiných případech v poslední době. Pompeje jedou na vlně nenáročného akčního výplachu všech možných látek, kterého hlavní cíl je pobavit diváka. A to sem u z velké části daří. To že vás z toho bude bolet mozek když se pokusíte ve filmu hledat logiku je už věc druhá.
Paradoxně navíc, ono finále, ve kterém by Anderson měl rozpoutat ono digitální peklo a ve kterém se ukáže onen marketingový potenciál filmu, je dle mého nejslabší částí snímku. Docela nekvalitně digitální sopka totiž místo fyziky funguje pouze tak, aby doplňovala proud příběhu a nelogičnosti v rámci děje eskalují do docela humorných výšin. Samozřejmě patos nesmí chybět.
Zkrátka a jednoduše, Pompeje jsou hloupý, naivní a těžce neoriginální snímek, který však docela baví, ať už úmyslně nebo svoji absurdností a výrazným spoleháním na klišé a stereotypy, či mrzkými hereckými výkony. Pokud navíc necháte mozek u dveří a půjdete si užít jen jednu historickou akci, ve které si to příroda vyřeší sama, nebude to pro vás úplná prohra. Ačkoliv je totiž na snímku mnoho špatného, nemůžu říci, že bych se nebavil nebo litoval ztraceného času, jako tomu bylo v jiných případech v poslední době. Pompeje jedou na vlně nenáročného akčního výplachu všech možných látek, kterého hlavní cíl je pobavit diváka. A to sem u z velké části daří. To že vás z toho bude bolet mozek když se pokusíte ve filmu hledat logiku je už věc druhá.
Vesuv, Gladiátor a Titanic. Co tyhle tři věci mají společného? Akční historický výplach Pompeje, který originalitu moc neposbíral. Paul W.S. Anderson natočil další digitálně nehezkou, logiku postrádající a příběhově kýčovitou podívanou, ze které vám v hlavě možná tak zůstane Kiefer Sutherland a jeho karikaturní šlapání na jazyk. Všechno ostatní je totiž další kýčovitou kombinací všeho xkrát viděného se spoléháním na stereotypy a klišé. Pokud však vypnete mozek, dají se ty necelé dvě hodiny v kině docela přežít.
Koktejl:
20% Gladiátor
20% Titanic
20% Digitální sopka
20% Klišé
20% Romance
Pompeje
(Pompeii)
Akční / Dobrodružný / Drama / Romantický
Kanada / Německo, 2014, 102 min
Režie: Paul W.S. Anderson
Scénář: Janet Scott Batchler, Lee Batchler, Michael Robert Johnson
Kamera: Glen MacPherson
Hudba: Clinton Shorter
Hrají: Emily Browning, Kit Harington, Kiefer Sutherland, Carrie-Anne Moss, Jessica Lucas, Adewale Akinnuoye-Agbaje, Jared Harris, Paz Vega, Currie Graham, Sasha Roiz
Nevhodný mládeži do 12 let
V kinech ČR od: 20.03.2014 Bontonfilm CZ
V kinech SR od: 20.03.2014 Bontonfilm SK
http://www.csfd.cz/film/336324-pompeje/
http://www.imdb.com/title/tt1921064/
Komentáře
Okomentovat