Přeskočit na hlavní obsah

Big Eyes [40%]

Můj názor na Tima Burtona je poměrně známý. Kdysi inovativní režisér, který natočil několik zásadních snímků, který se v poslední době změnil především na sebekopírujícího tvůrce, se tentokrát rozhodl zase projednou vykročit ze své komfortní zóny plné temných stínů, bílého makeupu a namaskovaného Johnnyho Deppa s Helenou Bonham Carter, a rozhodl se na plátna přivést skutečný příběh malířky Margaret Keane. Místo svěžího větru ve filmografii a tvůrce však natočil nudný a přinejmenším silně průměrný portrét umělkyně, kde toho moc nefunguje. 

Margaret (Amy Adams) se jednoho dne rozhodla utéct od svého manžela, kterého už měla plné zuby a se svojí dcerou to zkusit na vlastní pěst v jiném městě. Jako rozvedená malířka ale měla problém zabezpečit svoji dceru a bývalý manžel jí hrozil jejím odnětím. Jako záchrana na poslední chvíli se seznámila s malířem Walterem Keanem (Christoph Waltz), který jí po krátké době požádal o roku, čímž zachrání i svoji dceru před nuceným stěhováním zpět k otci. Realitní makléř, který ve volném čase taktéž maluje, Margaret podporuje v její tvorbě, avšak když zjistí jaký mají její kresby úspěch, zapojí svůj smysl pro byznys. Než se tak malířka naděje, její díla visí v kancelářích významných politiků, v galeriích a z dětí s obrovskýma očima je celosvětová senzace. Má to však jeden háček...     

Je docela problematické o Big Eyes napsat něco alespoň trochu konstruktivního. Dlouho se mi totiž nestalo, aby film byl tak nudný a nijaký na to, aby se mi po jeho zhlédnutí nedostávalo slov. Big Eyes totiž není tím typem špatného filmu, který je tak mizerný že váš naštve. Naopak. Řemeslně se jedná o ve všech ohledech průměrnou podívanou. Problém je, že onen aspekt průměrnosti a lehké podprůměrnosti zasahuje téměř všechno ve filmu.

Předně jsou to herecké výkony, kde předvádí Amy Adams stabilní rádoby artový výkon, který ničím nenadchne ani neoslní, a za svoje ztvárnění Waltera na Oscara nominovaný Christoph Waltz servíruje poněkud zvláštní figurku, která je zkrátka odpudivá. Nechápejte mě špatně. Waltze mám strašně rád, jeho dvě vítězství v předešlých letech byla zasloužená a celkově je to neskutečný sympaťák, který zahraje hodně. Když však očividně postrádá výrazné režisérské vedení a solidní scenáristický základ, stane se tohle. Silně proměnlivý a nekonzistentní herecký projev, který po všech ohledech připomíná spíše nácvik na divadelní představení, spíše než seriózní drama o umělci a podvodníkovi.

A když už byla řeč o scénáři a režii, přichází na řadu druhý problém, kterým je právě formální i obsahová stránka filmu. Mé osobní antipatie vůči Burtonovi stranou (přeci jen, tohle má do jeho typického filmu daleko, tedy mé výtky na jeho „styl“ tu nejsou na místě), tohle je prostě fušérská práce. Nápaditý příběh ze skutečného života předvést v tak životu zbaveném podání, to už chce hodně velkou odvahu. Burton ve své novince spíše servíruje fakta ve sterilním dramatu, spíše než aby vyprávěl dojemný příběh využité umělkyně. Bylo by docela zajímavé sledovat, jak by tenhle projekt dopadl v rukou někoho jiného, kdo má alespoň trochu cit pro vztahy mezi postavami, protože nějaké chemie tady trestuhodně nefunguje.

Big Eyes jsou tak výrazným zklamáním a dalším pádným argumentem v případě klesajících kvalit kdysi inovativního tvůrce. Herecky vyloženě slabé a nevýrazné, scenáristicky prázdné a místy i bezduché a zpracováním ničím nezajímavá rutina, která stěží někoho osloví za hranicí několika pomrknutí digitálně zvětšených očí a pár vcelku líbivých záběrů. A nezachrání to ani hudební podkres, který redukuje talent Dannyho Elfmana opět na povědomé motivy z předešlých spoluprací s Timem Burtonem.      
Snaha vymanit se z kopírování sebe sama se nepovedla. Tim sebevykrádačka Burton tentokrát servíruje trestuhodně sterilní, nezajímavý, herecky vyloženě slabý a ve všech ostatních ohledech průměrný až podprůměrný obraz umělce, po kterém za pár let nikdo ani neštěkne. Není totiž nic, čím by vybočoval z řady. 
 Koktejl: 
50% Nuda
25% Burton
25% Otrava

Big Eyes
Drama / Životopisný
USA, 2014, 106 min

Režie: Tim Burton
Scénář: Scott Alexander, Larry Karaszewski
Kamera: Bruno Delbonnel
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Christoph Waltz, Amy Adams, Terence Stamp, Danny Huston, Elisabetta Fantone, Leela Savasta, Jon Polito, Pomaika'i Brown, Matthew Kevin Anderson, Jason Schwartzman, Krysten Ritter, Jill Morrison, Stephanie Bennett, Jaden Alexander

Nevhodný mládeži do 12 let
Česko V kinech od: 05.02.2015 Forum Film CZ
Slovensko V kinech od: 19.02.2015 Forum Film SK
USA V kinech od: 25.12.2014 The Weinstein Company

http://www.csfd.cz/film/275246-big-eyes/
http://www.imdb.com/title/tt1126590/





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Akta Pentagon: Skrytá válka | The Post

Za vlády prezidenta Richarda Nixona se na povrch dostala řádka vládních afér, které pohnuly jak americkou domácí, tak zahraničně politickou situací. Ještě než však propukla aféra Watergate, dostala se do popředí médií aféra ohledně tzv. Pentagon Papers - zveřejnění přísně tajného dokumentu o americkém působení ve válce ve Vietnamu, které nechal zpracovat v roce 1967 ministr obrany Robert McNamara. Zveřejnění údajů v této zprávě otřáslo nejen obyvatelstvem USA ale také základy svobody tisku zakotvené v ústavě Spojených států. A přesně tuhle situaci a její vývoj se pokouší novinka jednoho z největších filmařů přiblížit v novém filmu. Stojí ale tahle lekce z historie za návštěvu?  

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room . Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku  Wind River z minulého roku?

Chicagský tribunál | The Trial of the Chicago 7

Díky opět se zpřísňujícím opatřením a všeobecné situaci nejenom ve filmovém průmyslu je osud očekávaných filmových hitů zatím neznámý. Velké letní filmy se odsouvaly prvně na podzim, poté na příští rok s nadějí, že situace se dramaticky zlepší. Není to ovšem problém jen velkých blockbusterů ale také umělecky hodnotnějších filmů, které pomýšlejí na nějaké to ocenění začátkem příštího roku. Jedním z takových byl i hvězdně obsazený příběh na motivy skutečných událostí z tvůrčí dílny Aarona Sorkina Chicagský tribunál , který od Paramountu v červnu koupil Netflix aby jej v půlce října nabídly svým předplatitelům. A byl to od nich zatraceně dobrý tah...