Přeskočit na hlavní obsah

Polednice [65%]

V českém prostředí nejsou horory zase tak časté. Když už se něco z tohoto žánru dostane do distribuce, většinou se jedná spíše o záležitost k smíchu, než seriozně mrazivou podívanou. Proto když před několika měsíci vyšel trailer na hororovou Polednici volně inspirovanou básní Karla Jaromíra Erbena, který vypadal více než světově svým vizuálem a zpracováním, mnoho domácích diváků zpozornělo. Nyní se tento celovečerní debut Jiřího Sádka dostává do českých kin a slibuje prvotřídní hororovou podívanou na motivy českého folkloru. Jak dopadl tento horor? 


Eliška (Aňa Geislerová) se svojí dcerou přijíždí do malé vesnice začít novou fázi svého života. Vrací se na venkov, kde její manžel kdysi vyrůstal a snaží se překlenou tragédii, která ji nedávno potkala. Ne vše je ovšem ideální a velká horka která zužují krajinu a její obyvatele celkové náladě moc nepřidávají. Zvláště když se snaží svoji dceru chránit před realitou, ve které se nacházejí. Dříve či později však pravda vyjde najevo... 

Je trochu problematické vyřknout ortel nad tímto snímkem. V rámci domácí produkce se jedná o něco, co jen těžko hledá svými řemeslnými kvalitami konkurenci, navíc hudebně se pak jedná o jednu z nejlepších a nejpůsobivějších prací za dlouhé roky. Ono částečné převracení typické hororové temnoty a stínů  za parné a všudypřítomné vedro a slunce přidává také body navíc. Problém ovšem je, že skvělá řemeslná stránka a působivá atmosféra nejsou všechno a právě na toto Polednice doplácí. 

Skvělé, dalo by se s klidným svědomím říci až světové, zpracování totiž podrývají dvě docela zásadní věci. Předně je to ústřední dvojice dcery a matky v podání Ani Geislerové a Karolíny Lipowské. Zatímco u mladší z dvojice by bylo třeba trochu ráznějšího režijního vedení, které by snad eliminovalo místy až otravnou nevěrohodnost, u české herecké veteránky je pak trochu problém v nekonzistentním výkonu, kde mnohdy možná až příliš přehrává, jindy nehraje vůbec. Jistě, jsou tu momenty, kdy vše funguje jak má (především první dvacetiminutovka a poté krátká pasáž zhruba ve dvou třetinách filmu), nicméně z pohledu celého filmu je ona proměnlivá úroveň výkonů značně rušivá a docela vadí. Zvláště v porovnání se všemi ostatními aktéry příběhu, mezi kterými nenajdete slabou složku. Neskutečně silně podaný kolorit vesnického života pak korunuje místní starosta v podání bezchybného Zdeňka Muchy,   

Druhým problémem je poté samotný scénář filmu, podle kterého film diktuje své tempo. Zatímco v některých momentech film funguje jako hodinky, hutná atmosféra by se dala krájet a husí kůže mezi diváky je samozřejmostí, mnohé scény tuto atmosféru utahají a hned několikrát se stane, že film spíše nudí, než aby se posunoval nějakým směrem. Nezvládnuté tempo snímku jen podporuje závěrečná půlhodinovka, kde film hned několikrát změní tempo i atmosféru, aby sám sebe v tom horku uhnal ke zbytečně uspěchanému, nepříliš uspokojivému a možná snad až trochu frustrujícímu finále, které těm několika precizním momentům z průběhu filmu nedělá zrovna dobrou tečku. 

Jak tedy zhodnotit Polednici jako celek? Bezesporu se jedná o zajímavou podívanou, která stojí za vaši návštěvu kina více, než většina tuzemské produkce. Film však postrádá onu důslednost a preciznost, jakou měla jeho marketingová kampaň a s jakou na diváky vtrhne v prvních minutách. Díky mnoha chybám a nevyrovnaným výkonům představitelek hlavní role je polednice jen českým slabým nadprůměrem se světovým audiovizuálem. Pokud vám tohle ke štěstí stačí, pak směle do kina.   
Precizní audivoizuální cvičení, které bohužel táhne ke dnu nevyrovnaný scénář a nepřesvědčivé představitelky obou hlavních rolí. Naopak zbytek osazenstva je skvělý, především pak precizní Zdeněk Mucha. Hudba Bena Corrigana a kamera Alexandera Šurkaly jsou zodpovědné hned za několik momentů mrazu v zádech, které však nezachrání jinak jen slabě nadprůměrnou podívanou s nepříliš uspokojivým finále a místy nudícím průběhem. Zkrátka na poměry české kinematografie relativně slušný, byť místy utahaný a nudný, atmosferický film, který se může pyšnit světovým audiovizuálem.

25% Horké léto
25% Rodinné problémy
25% Vesnice
20% Slušné audiovizuální zpracování
5% Horor

Polednice
(The Noonday Witch)
Horor / Drama / Mysteriózní
Česko, 2016, 90 min

Režie: Jiří Sádek
Scénář: Michal Samir
Kamera: Alexander Šurkala
Hudba: Ben Corrigan
Hrají: Aňa Geislerová, Karolína Lipowská, Daniela Kolářová, Zdeněk Mucha, Jiří Štrébl, Marie Ludvíková, Tomáš Bambušek, Halka Třešňáková
Produkce: Matěj Chlupáček
Střih: Michal Lánský
Zvuk: Petr Šoupa, Viktor Prášil, Martin Jílek
Scénografie: Jan Novotný
Kostýmy: Jana Jurčová

Nevhodný mládeži do 12 let
Česko V kinech od: 03.03.2016 Falcon

http://www.csfd.cz/film/59177-polednice/
http://www.imdb.com/title/tt4917700/




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Avengers: Endgame

Největší filmová událost posledních let je tady. Završení plánů Marvelu, které začaly v roce 2008 a zároveň také rozuzlení příběhu, který přesně před rokem přišel do kin v Avengers: Infinity War. Ano, Avengers: Endgame dnešním dnem vstupuje do českých a slovenských kin a s ním také konec jedné éry. Je nad slunce jasné, že film samotný bude událost srovnatelná snad jen se závěry těch největších filmových sérií historie. Jak se ale Marvelu podařilo uzavřít celé ty roky budování a dospěl celý ten propojený příběh na pozadí do zaslouženě povedeného konce?

Složka 64 | Journal 64

Severské kriminálky se těší dlouhodobé oblibě a to ať již se jedná o knižní nebo filmové počiny. O sérii Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena to platí dvojnásob. Knižní předlohy už několikátý rok patří mezi žánrové bestsellery a série jejich filmových adaptací zraje s každým dílem. Nyní se do kin vydává již čtvrté pokračování s názvem Složka 64, které se s poměrně aktuálním tématem pokusí navázat na úspěchy dílů předešlých. A pokud vám tahle série doposud unikala, není lepší čas tento nedostatek napravit.