Přeskočit na hlavní obsah

Noc hrůzy | Fright Night [65%]



http://www.csfd.cz/film/268008-fright-night/


Komedie / Horor
USA, 2011, 106 min

Režie:

 Craig Gillespie

Hudba:

 Ramin Djawadi



Remaky starších filmů tu s námi jsou, byly a nejspíš ještě dlouhou dobu budou. Přiživit se totiž na nějaké zavedené značce je pro producenty očividně hodně lákavé. Stačí se podívat třeba na Michaela Baye, který si na hororových remacích udělal svoji producentskou kariéru. Co se kvalit týče, nebývá to většinou dvakrát sláva, nicméně díky efektní propagaci a nižším nákladům se často filmy dostanou brzo do plusu a tak ruka ruku myje. Fanoušci původních snímků pak někde v koutě pláčou nad tím, jak jim Hollywood zase jednou zprznil jejich oblíbený snímek. Minimálně u nás, by ale toto v případě dalšího z řady, hororu Noc hrůzy platit nemuselo. Původní snímek z roku 1985, ani jeho pokračování z roku 1989 totiž u nás tak známé nejsou, jako kupříkladu v případě loňské Noční můry v Elm Street. Jak to tedy dopadlo s upíry tentokrát?

Charley má těsně před maturitou. Se svojí matkou žije na okraji Las Vegas a chodí s jednou z nejžádanějších holek ve škole. To se mu podařilo ale jen díky tomu, že se před nějakou dobou rozhodl přestat být geekem a dospět. Jeho kamarád Ed to ovšem stále nepochopil, nebo spíše to pochopit nechce. Snaží se upoutat Charleyho zájem případem mizejících spolužáků. Charley však bere Eda na lehkou váhu. Myslí si totiž, že když se snaží obvinit jeho nového souseda z toho, že je upír, snaží se ve skutečnosti jen být pro něj zajímavější. Problém ovšem nastane v momentě, kdy sám Ed zmizí. Charley totiž zjistí, že mnoho z toho, co mu Ed tvrdil, se ukáže jako pravda. Nemá se ovšem komu svěřit, neboť by jej považovali za stejného blázna, jako on považoval svého nezvěstného kamaráda.


Napřed by se slušelo poznamenat, že jsem předlohu ani její pokračování neviděl. Nemám tedy objektivně s čím srovnávat, proto může být hodnocení lehce nadsazené, nicméně vzhledem k tomu, že taková je drtivá většina, nebude to bráno příliš v potaz. Noc hrůzy je totiž jakýmsi závdavkem lidem, kteří nemohou snést to, co se dnes v kinech nazývá upírem. Loni jsme museli vzít s díky lehce průměrnou záležitost Svítání, letos na nás čeká kromě komiksového Priesta právě Noc hrůzy. V ní se totiž tvůrci snaží ukázat Colina Farrella, coby kombinaci hezounského upíra, jak je zná drtivá většina dámské populace v jeho třpytivé, herecky toporné formě, a  na druhé straně klasického krvelačného zabijáckého monstra, které si rádo hraje se svojí obětí. Upřímně, je fajn vidět zase pro jednou na plátně upíra, co se dvě hodiny netváří jak kretén z ústavu co se právě naučil svoje první slovo. Tím nechci urazit kretény z ústavu.


Casting je vůbec zajímavý. Vedle nepříliš výrazného Antona Yelchina v hlavní roli, si tu totiž přímo sympaticky užívá roli z půli vážného, z půli parodujícího upíra výše zmíněný Colin Farrell, kterému později s hlavním hrdinou trochu zatopí David "The Doctor" Tennant. Tato kombinace funguje hlavně díky tomu, že se film zase nebere tak úplně vážně. Jedná se tak vlastně o něco, co by se dalo označit jako pohodový horor. Škoda jen, že se tvůrci neurvali trochu více ze řetězu a místo dávání za vděk 3D formátu, ano je zde přítomen ten nepříjemný vizuální hnus ve formě nutnosti házet co deset minut něco na kameru "aby to vypadalo cool", mohli dopilovat vizuální stránku. Digitální efekty upírů totiž nepatří ani zdaleka mezi nejlepší.


Ať už ovšem Noc hrůzy má chyb kolik chce, děj příliš neupoutá a v podstatě se ani nejedná moc o horor, pořád je to lepší než upírský export posledních let. Romance tu je také, nesmírně osobitý iluzionista je hodně velké plus a celé to působí až příliš v pohodě na to, aby to skončilo v šedi průměru. Noc hrůzy totiž rozhodně špatný film není.
Upíři nejsou jen třpytivé gumy co dvě hodiny hází pohled číslo dvě do kamery a sem tam vysloví jméno jako Pokémon. Noc hrůzy ukazuje, že jde stylově skloubit vraždícího upíra a naivního hezouna do poměrně koukatelného koktejlu. Přidejte jednoho Pána Času v roli alkoholického samozvaného experta na upíry a trochu nadhledu, celé to vařte 106 minut. Druhý den si sice nebudete moc pamatovat, to ovšem neznamená, že si tenhle koktejl neužijete. Podávejte s popcornem. A hlavně pozor na falzifikáty hrající si na upíry. 

 Hodnocení
65%



Koktejl :
40 % Sympatické postavy
20 % Nadhled
30 % Upíři
10 % Horor

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Avengers: Endgame

Největší filmová událost posledních let je tady. Završení plánů Marvelu, které začaly v roce 2008 a zároveň také rozuzlení příběhu, který přesně před rokem přišel do kin v Avengers: Infinity War. Ano, Avengers: Endgame dnešním dnem vstupuje do českých a slovenských kin a s ním také konec jedné éry. Je nad slunce jasné, že film samotný bude událost srovnatelná snad jen se závěry těch největších filmových sérií historie. Jak se ale Marvelu podařilo uzavřít celé ty roky budování a dospěl celý ten propojený příběh na pozadí do zaslouženě povedeného konce?

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room. Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku Wind River z minulého roku?

Složka 64 | Journal 64

Severské kriminálky se těší dlouhodobé oblibě a to ať již se jedná o knižní nebo filmové počiny. O sérii Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena to platí dvojnásob. Knižní předlohy už několikátý rok patří mezi žánrové bestsellery a série jejich filmových adaptací zraje s každým dílem. Nyní se do kin vydává již čtvrté pokračování s názvem Složka 64, které se s poměrně aktuálním tématem pokusí navázat na úspěchy dílů předešlých. A pokud vám tahle série doposud unikala, není lepší čas tento nedostatek napravit.