Přeskočit na hlavní obsah

Noc hrůzy | Fright Night [65%]



http://www.csfd.cz/film/268008-fright-night/


Komedie / Horor
USA, 2011, 106 min

Režie:

 Craig Gillespie

Hudba:

 Ramin Djawadi



Remaky starších filmů tu s námi jsou, byly a nejspíš ještě dlouhou dobu budou. Přiživit se totiž na nějaké zavedené značce je pro producenty očividně hodně lákavé. Stačí se podívat třeba na Michaela Baye, který si na hororových remacích udělal svoji producentskou kariéru. Co se kvalit týče, nebývá to většinou dvakrát sláva, nicméně díky efektní propagaci a nižším nákladům se často filmy dostanou brzo do plusu a tak ruka ruku myje. Fanoušci původních snímků pak někde v koutě pláčou nad tím, jak jim Hollywood zase jednou zprznil jejich oblíbený snímek. Minimálně u nás, by ale toto v případě dalšího z řady, hororu Noc hrůzy platit nemuselo. Původní snímek z roku 1985, ani jeho pokračování z roku 1989 totiž u nás tak známé nejsou, jako kupříkladu v případě loňské Noční můry v Elm Street. Jak to tedy dopadlo s upíry tentokrát?

Charley má těsně před maturitou. Se svojí matkou žije na okraji Las Vegas a chodí s jednou z nejžádanějších holek ve škole. To se mu podařilo ale jen díky tomu, že se před nějakou dobou rozhodl přestat být geekem a dospět. Jeho kamarád Ed to ovšem stále nepochopil, nebo spíše to pochopit nechce. Snaží se upoutat Charleyho zájem případem mizejících spolužáků. Charley však bere Eda na lehkou váhu. Myslí si totiž, že když se snaží obvinit jeho nového souseda z toho, že je upír, snaží se ve skutečnosti jen být pro něj zajímavější. Problém ovšem nastane v momentě, kdy sám Ed zmizí. Charley totiž zjistí, že mnoho z toho, co mu Ed tvrdil, se ukáže jako pravda. Nemá se ovšem komu svěřit, neboť by jej považovali za stejného blázna, jako on považoval svého nezvěstného kamaráda.


Napřed by se slušelo poznamenat, že jsem předlohu ani její pokračování neviděl. Nemám tedy objektivně s čím srovnávat, proto může být hodnocení lehce nadsazené, nicméně vzhledem k tomu, že taková je drtivá většina, nebude to bráno příliš v potaz. Noc hrůzy je totiž jakýmsi závdavkem lidem, kteří nemohou snést to, co se dnes v kinech nazývá upírem. Loni jsme museli vzít s díky lehce průměrnou záležitost Svítání, letos na nás čeká kromě komiksového Priesta právě Noc hrůzy. V ní se totiž tvůrci snaží ukázat Colina Farrella, coby kombinaci hezounského upíra, jak je zná drtivá většina dámské populace v jeho třpytivé, herecky toporné formě, a  na druhé straně klasického krvelačného zabijáckého monstra, které si rádo hraje se svojí obětí. Upřímně, je fajn vidět zase pro jednou na plátně upíra, co se dvě hodiny netváří jak kretén z ústavu co se právě naučil svoje první slovo. Tím nechci urazit kretény z ústavu.


Casting je vůbec zajímavý. Vedle nepříliš výrazného Antona Yelchina v hlavní roli, si tu totiž přímo sympaticky užívá roli z půli vážného, z půli parodujícího upíra výše zmíněný Colin Farrell, kterému později s hlavním hrdinou trochu zatopí David "The Doctor" Tennant. Tato kombinace funguje hlavně díky tomu, že se film zase nebere tak úplně vážně. Jedná se tak vlastně o něco, co by se dalo označit jako pohodový horor. Škoda jen, že se tvůrci neurvali trochu více ze řetězu a místo dávání za vděk 3D formátu, ano je zde přítomen ten nepříjemný vizuální hnus ve formě nutnosti házet co deset minut něco na kameru "aby to vypadalo cool", mohli dopilovat vizuální stránku. Digitální efekty upírů totiž nepatří ani zdaleka mezi nejlepší.


Ať už ovšem Noc hrůzy má chyb kolik chce, děj příliš neupoutá a v podstatě se ani nejedná moc o horor, pořád je to lepší než upírský export posledních let. Romance tu je také, nesmírně osobitý iluzionista je hodně velké plus a celé to působí až příliš v pohodě na to, aby to skončilo v šedi průměru. Noc hrůzy totiž rozhodně špatný film není.
Upíři nejsou jen třpytivé gumy co dvě hodiny hází pohled číslo dvě do kamery a sem tam vysloví jméno jako Pokémon. Noc hrůzy ukazuje, že jde stylově skloubit vraždícího upíra a naivního hezouna do poměrně koukatelného koktejlu. Přidejte jednoho Pána Času v roli alkoholického samozvaného experta na upíry a trochu nadhledu, celé to vařte 106 minut. Druhý den si sice nebudete moc pamatovat, to ovšem neznamená, že si tenhle koktejl neužijete. Podávejte s popcornem. A hlavně pozor na falzifikáty hrající si na upíry. 

 Hodnocení
65%



Koktejl :
40 % Sympatické postavy
20 % Nadhled
30 % Upíři
10 % Horor

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Joker

Jen málokterá komiksová postava je tak ikonická, jako jeden z nejznámějších záporáků z komiksového univerza Joker, který desítky let zatápí především Batmanovi. Na filmová plátna se tento psychopatický klaun dostal již v několika podobách, v aktuální novince Joker se na jeho zrod zkouší režisér Todd Phillips podívat z trochu jiného úhlu. A ať už si myslíte, že je v dnešní době už překomiksováno nebo ne, tenhle ten kousek by vám rozhodně neměl utéct. Veškerá ta šuškanda okolo filmu, jenž si odbyl premiéru na festivale v Benátkách má totiž svoje opodstatnění. Tohle totiž není váš běžný komiksový flák pro celou rodinu... 

Tenkrát v Hollywoodu | Once Upon a Time in Hollywood

Quentin Tarantino se vrací do kin se svým devátým filmem. Hvězdami nabitý snímek Tenkrát v Hollywoodu se vydává do hlavního města amerického filmu v roce 1969, kdy byla na obzoru hrůzná událost, za kterou stál Charles Manson. Trochu jiný pohled na události ze skutečného světa se v další ódě na filmové klasiky let minulých pokusí Tarantino představit divákům se své skoro tříhodinové novince točící se okolo upadající kariéry velké filmové a televizní hvězdy... A vynést nějaký konečný verdikt nad jeho devátým filmem se ukázalo jako docela obtížný úkol.